Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 The Darkness (2. díl)
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Jako autoři postavy jsou uváděni tři lidé – scénárista Garth Ennis, kreslíř Marc Silvestri a scénárista a editor David Wohl. Těžko říct, jak moc se kdo na finální podobě Jackieho Estacada a Temnoty podílel – osobně bych řekl, že postavu vymyslel Silvestri s Wohlem (poprvé se objevila v desátém čísle série Witchblade, kterou Wohl společně s Christinou Z. obhospodařoval scénáristicky, a bylo to těsně před Jackieho temnotoblitím), Marc jí dal vizáž a Ennis napěchoval výsledek svým drsným cynismem, šťavnatými vedlejšími figurami (Řezník Joyce bude určitě jeho) a promakanými hláškami. Berte to jako spekulaci, ale myslím, že tak nějak to bylo. Garth u Darkness dlouho nevydržel, podepsán je vlastně jen pod díly, které se přímo dotýkaly původní hlavní linie se Sonatinem a Angelií – nejspíš proto, že v sérii nebyli Irové, byl to sice drsný, ale přesto těžký mainstrem a navíc si rozhodně nemohl dělat, co chtěl. V každém případě byl ale nejlepším scénáristou, který se na ní podílel a jeho Jackie byl opravdu sobecký a cynický parchant.

Pokud jde o kresbu… Marc Silvestri prostě kreslit opravdu umí. Dokud byla série v jeho rukou, nebyl problém. Energické tahy, smysl pro akci, dlouhonohé kočičky se vším na těch správných místech a v těch správných proporcích (myšleno tedy samozřejmě „comicsově“, protože v reálném světě najdete tak maximálně pár pornohvězd, které by tyhle proporce měly) a v neposlední řadě taky smysl pro dynamickou kompozici stránek. Že i Silvestri má někde rezervy se občas projeví v obličejích, zvláště pak dívčích. Nejenže jsou jeho baby jedna jako druhá, občas jim taky trochu chybí brada. Ale taková moucha, aby se to nedalo překousnout, to rozhodně není.

Takže půjdeme dál a o dalších autorech (kterých jsou fakt kvanta) se budeme zmiňovat v momentě, kdy do série otisknou pařát. Což se právě děje – Jackieho jsme opustili poté, co se vypořádal se Sonatinem i Angelií (s oběma samozřejmě jen dočasně) a teď je na čase se starat o fungování rodinného podniku. Když se Estacado objevil poprvé (jeho kamerová zkouška v desátém čísle Witchblade), odpravil v rámci konkurenčního boje jistého týpka z Yakuzy. Takže momentálně mu nejdou po krku nějaké nadpřirozeně obdařené bytosti, ale docela přirozeně nakrknutí Japonci. Kromě toho se Jackie pokouší nějak vyrovnat s určitými limity, které s sebou Temnota přináší (Darklingové: „Hele, šéfe, bavily vás na životě dvě věci: sex a násilí. No fajn – pořád zbejvá násilí. Možná potřebujete něco jinýho. Koníčka…“ Jackie: „Ne. Potřebuju ženskou. A hned!“) a nějak zvlášť mu to nejde – návštěva terapeutické skupiny, v níž se ze závislosti na sexu léčí grupa Silvestriho kočiček mu rozhodně nepomůže a pokus vytvořit si pod „odborným“ vedením potemníků svou vlastní „nafukovací pannu“ z Temnoty dopadne ještě katastrofálněji (z faktu, že potemníci jsou spokojeni a začnou s výsledným objektem hned domlouvat rande je to nejspíš dost zjevné). Takže je jasné, že když ho v metru několik šikmoočků zkusí naplátkovat, konečně se Jackie alespoň trochu uvolní. A hned se rozhodne, že už toho má dost a nebude čekat, až se na něj vypraví zbytek Yakuzy – výsledkem je dalších x rejžožroutských mrtvol a pořádný průser. Jackie byl totiž mimo a netušil, že makaróni a japončíci se domluvili na příměří. Strejda Frankie pochopitelně nenadskakuje radostí nad mimoplánovou aktivitou svého „numero uno“ a vypadá to, že dohodnutý mír nepřežije do druhého dne. Mladého pana Estacada čeká pěkná fuška a taky první regulérní crossover – s kým jiným, než s Witchblade. Zmiňme se tedy o autorech sedmičky a osmičky. Scénář napsali Christina Z. s Davidem Wohlem a o kresbu se podělil Silvestri s Joem Benitezem, který se v té době už připravoval na převzetí série a tudíž o něm bude řeč později.

Dovolím si malou odbočku, abychom se v tom posléze neztratili. Top Cow má, pokud jde o crossovery, hodně zajímavý (což je v tomto případě eufemismus pro „vychcaný“) zvyk – čtyřdílná minisérie Family Ties je spravedlivě podělena mezi Witchblade a Darkness. První díl ve Witchblade # 18, druhý a třetí v Darkness # 9 a 10 a čtvrtý zase zpátky ve Witchblade # 19. Pod scénář se podepsali opět Z. a Wohl, o kresbu se postarali autoři obou sérií, čili Michael Turner (jehož u nás známe z crossů Tomb Raider / Witchblade: Vendetta a Bastetina kletba) a v „darknessovských“ dílech Silvestri (a v desítce navíc ještě Benitez a Clarence Lansang, o němž taky ještě uslyšíme – další běžná topcowovská vychytávka spočívá v tom, že pár stránek ze sešitu nakreslí někdo jiný a čtenář se pak může bavit odhadováním, kterou stránku dělal kdo…). Jen podotknu, že ten devátý sešit, na němž dělal Silvestri sám a částečně ho i inkeroval, je asi nejlepší věcí, kterou jsem od něj viděl.

Family Ties mají grády, zvlášť pokud jste fanouškem obou sérií – ovšem pro Witchblade mají výrazně větší význam než pro Darkness, což je už ze jmen scénáristů vydedukovatelné. Kromě starého známého Sonatina se tu objevují hlavně parťáci i nepřátelé Sary – Jake McCarthy, poručík Siry, tajemný Bruce Wilder a především nájemný vrah (donedávna pracující pro dočasně zesnulého hlavního padoucha z Witchblade Kennetha Ironse) Ian Notthingham. Sonatina nepustila z drápků touha dostat Temnotu pod svou kontrolu a právě Nottingham se má stát tím, kdo mu umožní sladké vítězství. Sonatine netuší, že sám je jen figurkou ve hře někoho úplně jiného a dá si tu práci přesvědčit Nottinghama, aby do celé té srandy šel. Mafie, Yakuza, policajti – všechny ingredience se pak díky docela jednoduché intrice ocitnou ve velkém mixéru Muzea přírodní historie v New Yorku. Sonatine může jásat – Nottingham se přesně podle jeho plánu Temnotě zamlouvá a dokáže Jackieho o jeho sílu připravit. Až potud tedy všechno klape. Fakt, že je u toho i Sara však věci zásadně zkomplikuje. Nottingham totiž přebere obě síly, tedy Darkness i Witchblade a Sonatine pochopí, že tady je něco hodně špatně a rozhodně ne zcela podle jeho představ – vypadá to, že konec světa už nedočkavě podupává někde za rohem. Nakonec se ovšem pochopitelně Armageddon nekoná. Jackie dokáže Temnotu získat zpátky a vychází z celé věci víceméně nedotčen, Witchblade se ale u Nottinghama zalíbí a v její sérii se tenhle problém řeší až do pětadvacátého sešitu. Což je to, co jsem naznačoval první větou tohohle odstavce.

Od Darkness # 11 se tedy Jackie vrací opět do lůna své Rodiny, svých problémů a především svých problémů s Rodinou, Garth Ennis opět (a naposledy) píše scénář a jistí ho při tom Malachy Coney. Z Evropy se vrací Franchettiho dcera Appolonia a do popředí se tak dostává i její matka Lauren, Franchettiho manželka a momentálně nemohoucí, nemluvící a slintající uzlíček nervů a tkání. Nebývala taková. Když si ji Frankie bral, byla to blonďatá a modrooká kráska. Pak ovšem jednou Frankie přišel domů nevhod… Taková situace je vděčným námětem anekdot, ale v žádné z nich nevystupuje nasraný taliánský mafioso. Tehdy to totiž nebývá příliš k smíchu. Zkrátka a dobře, Franchetti donutil svou manželku, aby se dívala na to, jak za neustálého řvaní „Ukážu ti, jak tě miluju!“ škvaří jejího milence letlampou. Vydržel to dělat dost dlouho. Z toho by asi hráblo ledaskomu.
Appolonia touží stát se plnohodnotnou součástí Rodiny (a nepochybujte, že žaludek na to má) a v tom jí překáží Jackie, kterého od mala nenávidí právě pro to, že jí podle ní krade otce. Franchetti je ovšem docela staromódní pán, takže ho nijak nenadchne Appoloniin nápad stát se otcovou pravou rukou. Řekne striktně „Ne!“, odůvodní to tím, že už pravou ruku má a Appolonia se rozhodne zjistit, co na Jackiem papínek proboha vidí. Zeptá se na to Wenderse. Ten je tvrďák jen do okamžiku, než mu mistr bolesti Vespasian položí první otázku. Pak vybleje všechno a Appolonia pochopí, jaká se jí naskýtá skvělá příležitost – stane se novou Angelií a získá tak sílu, která se Temnotě vyrovná. Za tímto účelem kontaktuje Sonatina a ten (protože doufá, že dostane pod svou kontrolu alespoň Angelus, když už mu to s Darkness dvakrát nevyšlo) souhlasí. Nesouhlasí ovšem Angelus – za svou nositelku si nevybere Appolonii, ale její matku. Ta (nevědomky a nechtěně, prostě jako každý začátečník své síly ještě tak úplně neovládá) své dceři poněkud (docela dost) ublíží, Sonatine jí namluví, že je to Estacadova vina a nová Angelie se vztekle vrhá do boje. Jackie se brání až překvapivě chabě, takže okřídlená mstitelka za chvíli mizí v dáli s vítězným řevem na rtech a rozkošně osekanou bustou Temnoty v ruce. Čili další chyba z nezkušenosti – Jackie použil jednoduchý trik (už kdysi úspěšně vyzkoušený jeho dědem), vytvořil svého dvojníka a nechal ho Angelii napospas. Teď má konečně zase aspoň chvíli klid a nemilou povinnost před sebou – vysvětlit Franchettimu, že se sice zbavil kriploidní manželky, ale v jejím vozíku teď sedí stejně kriploidní dcerka…
Poprvé se v sérii objevuje problém – pod dvanáctým číslem je podepsáno pět (!) kreslířů a šest (!) inkererů a na výsledku je to docela nepěkně poznat. Upřímně, kromě několika (Silvestriho a Benitezových) stránek je to docela hnus. Příběh vcelku pohodově navazuje na první díly a činí tak velmi obstojně. Kresba se do pohody dostává až v číslech 13 a 14, které jsou už čistě dílem Benitezovým. Za Marcem se zavřela opona a k Darkness (a vlastně vůbec ke kreslení) se vrátí až kdesi daleko v budoucnu.

S Jackiem to ale momentálně vůbec nevypadá špatně. S patnáctým číslem má na nějakou dobu zase stabilní tvůrčí tým ve složení Coney – Benitez. A taky nového soupeře.
Bylo nebylo, před dvěma tisíci lety Kristus zachránil život jedné děvce a ta ho pak věrně následovala a stála při něm až do konce jeho pozemské cesty. Její genofond je od té doby ve službách církve. Každá Magdalena měla dceru a ta byla vycvičena v zabíjení ve jménu Božím. Právě teď je ta nejnovější (jejíž výcvik ovšem ještě nebyl ukončen) vyslána kardinálem s velmi trefným (ironicky myšleno) jménem Innocent do New Yorku, aby zničila ďáblova vyslance, zplozence pekla a nositele Temnoty Jackieho Estacada. Kardinál si je vědom toho, že jeho nezřízené ambice se mu můžou vymstít a proto si kryje záda – dokonale oblbne mladého kněze jménem Jasper, aby ve své absolutní troubovitosti vzal odpovědnost za vyslání Magdaleny na sebe. Lehce fanatická, impozantně okostýmovaná kočička si na Jackieho počká u něj doma, při souboji mu rozfláká zbrusu nové domácí kino a nechá ho zlomit mimořádně cennou relikvii – každá Magdalena totiž používá (kromě jiného) k boji kopí a není to kopí ledajaké, alébrž přesně to, které na přelomu letopočtu probodlo na kříži Kristův bok. Svatá relikvie je tedy v tahu a zatím co si Magdalena s Estacadem dávají po tlamách, ulomený hrot Kopí osudu se ocitne v rukou náboženského fanatika. Ten se snaží jednu životem znechucenou děvku přesvědčit, že není pozdě na návrat k normálnímu životu a Kristus jí v tom určitě pomůže. Netuší, co se mu to ocitlo v ruce, každopádně si ovšem tu divně namodrale zářící věc nehodlá ponechat – ve špitále strčí cennou relikvii s netušenými schopnostmi pod polštář jednoho lůžka. Světe div se, vzápětí se na něm ocitne jistá Appolonia Franchetti. Příběh spěje ke zdárnému (docela působivému) dvojkonci, otec Jasper se dostává do spárů inkvizice, náboženský fanatik zachránil jednu děvku před hříchem (checht!) a Magdalena s Temnotou… si to taky vypovídaly.
Spear of Destiny patří mezi nejlepší minisérie v Darkness. Benitezova kresba je velmi dobrá, v některých momentech dokonce skvělá a scénář se Coneymu také povedl. Míchá sice (jak je v Americe trochu neblahým zvykem) dohromady poměrně triviálně akci a náboženskou mystiku, ale výsledek má slušné tempo, překvapivé momenty i vtipnou (tedy asi jak pro koho) pointu. Magdalena u čtenářů docela zabodovala a dokonce si vysloužila vlastní třídílnou minisérii.

Coney s Benitezem vydrželi u série i nadále a v číslech 19 a 20 čeká na Jackieho nepříjemné překvapení – někdo na jeho hlavu vypsal velice tučnou odměnu. Sto miliónů babek na dřevo se počítá, takže není divu, že v Jackieho bytě je od časného rána rušno a byt už taky nevypadá jako luxusní apartmá. Navíc ten divný kontrakt platí jen od úsvitu do soumraku… A k tomu ještě musí Estacado hodit zadkem, protože na letišti má vyzvednout dceru bývalé Franchettiho „jedničky“, strýčka Crista. Bývala to potřeštěná a šeredná holčina, teď je z ní ovšem výstavní (a stejně potřeštěná) skoromodelka. A někdo ji unese, jakmile zůstane sama v hotelu… Jackie začíná pátrat a přes majitele klubu, který najímal lidi na onen stomiliónový kontrakt se dostane do střešního apartmá hotelu Plaza. Kromě několika v kůži a latexu navlečených děvčátek tu najde taky – svojí babičku. Ta by ráda získala schoponosti Temnoty a k tomu bylo potřeba Jackieho odkrouhnout zrovna dnes. Teď už je to stejně k ničemu, takže sbohem Jackie, nashle přístí rok. Jo, a ta Cristovic holka to taky přežije, jasná páka.

Pauza. A příště zase novej kreslíř, abyste věděli…
Rankir (11.03.2003)
1997 - 2005 © comX.cz