Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Kingdom Come
PŘIHLÁŠENÝ: -----
I viděl jsem a slyšel anděla jednoho, an letí po prostředku nebe a praví hlasem velikým: Běda, běda, běda těm, kteříž přebývají na Zemi…

Kdo poznal odkud jsou opsány předešlé verše, vychutná si Kingdom Come daleko více a lépe a běleji a silněji a s ještě delší chutí. Jako myšlenková předloha totiž sloužilo pánům Waidovi a Rosseovi Janovo Zjevení, ohromná kniha pro všechny adepty psychiatrické léčebny. Přestože nám to možná bude připadat podivné, ve Spojených státech jsou taková a jim podobná vidění mezi lidem celkem běžná, takže čtenáře asi ani nijak nepřekvapilo, když byl Kingdom Come odstartován dialogem reverenda Normana McCaye a umírajícího Wesleyho o vidění přicházejícího soudu. (I když ne všichni končí jako Koresh.)

V podobném, mírně nadpřirozeném duchu s využitím všech možností báječné Janovské předlohy se nese celý příběh, který zabydluje starou strukturu novými, sice nebiblickými, ovšem důvěrně známými hrdiny DC universa. V popředí stojí veteráni druhé světové války Superman, Batman a Wonder Women se svým hlavním protihráčem, padlým andělem Capitanem Marvelem, který svede se Supermanem závěrečný zápas o budoucí podobu Země. Pochopitelně vyhraje Superman a jeho tisícileté království.

I viděl jsme sedm těch andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub…a těch sedm andělů, kteříž měli sedm trub, připravili se , aby troubili…

Příběh se točí kolem klasického generačního konfliktu nezkrotného mládí, které kašle na hodnoty svých otců. Proti je pochopitelně starší generace otců (a pohříchu dědů). Tento střet v současnosti prožívá většina moderních velkoměst i maloměst (nejenom v Americe), snad jen mezi brázdami hlíny jde všechno postaru. Staří se nestačí divit co to mají za mládež. A když si s ní neví rady, tak na to jdou represivní cestou, což je osvědčená výchovná metoda už několik tisíc let - atˇ jdou do háje všichni ti Makarenkové a zastánci svobody dítěte a mládeže, nejlepší je fakanům pořádně napráskat a pak je zavřít - atˇse vzpamatují. Toho si je vědoma i JLA a pod vedením svého šéfa Supermana to provede. Ovšem věčný naivka nepočítá se lstivostí svých nepřátel a divokou kartou Cpt. Marvelem, který osvobodí značně naštvanou omladinu. Tím se otevře prostor závěrečné řežbě, která by způsobila konec světa nebýt toho že se OSN vzpamatuje (snad poprvé ve své historii) a shodí na bojující superhrdiny atomovou bombu. Ti přeživší pak pokorně nabízí ruku ke spolupráci s lidmi.

A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své…

Jak zacházet v comicsu se superhrdiny? V době jejich vzniku jimi byli všichni nadšeni a scénaristé se snad zabývali jen vymýšlením různých padouchů. S příchodem 70.let toto schéma přestávalo stačit a svět Supermana, Batmana a ostatních se stával stále realističtějším se zřetelnou snahou skloubit nepřirozenost jejich dobrodružství s tvrdou realitou našeho světa. Byla uzavřena nová dohoda se čtenářem: „Bud´ budeme předstírat jejich existenci v našem světě (Marvels, Kingdom Come, Dark Knight Returns) nebo jim vytvoříme jejich imaginární svět (AstroCity)“.

Kingdom Come je dalším počinem v této snaze, bravurně kreslířsky vyvedeným, scénáristicky velmi dobře odvedeným, ale jaksi bez „tahu na branku“. Oproti Marvels, kde se jedná o svět superhrdinů viděných pouze očima fotografa, se v Kingdom Come střídá několik perspektiv pohledů. Jednak je to reverend McCay se svým průvodcem Spectrem (obdobou Beatrice) a pak je to svět DC universa. Tento dvojpohled působí někdy málo kompaktním dojmem, naštěstí je příběh natolik silný, že si toho člověk málo všímá.

A z toho trůnu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové…

Kingdom Come je každopádně jedna ze skvělých prací, i když místy připomíná dort, který vařil pejsek s kočičkou. Počet hrdinů je občas matoucí a některé kresby vypadají jako kvizové hádanky: „poznej kdo je všechno na obrázku“. Je ovšem krásnou ukázkou toho, co se dá udělat s temperou a akvarelem, když to člověka baví. Zároveň je z celého booku cítit, že oba autoři, Mark Waid i Axel Ross mají postavy rádi a že se při práci na příběhu ohromně bavili. To jim budiž přičteno ke cti.

Samozřejmě by celému příběhu slušelo méně polopatistické zakončení, než zpětná proměna Supermana v Clarka Kenta a otěhotnění Wonder Women, kdo viděl Bergmannovu Sedmou pečeť by si to možná dokázal představit. Na druhou stranu to mohl Waid zúročit v sequelu „The Kingdom“, což je zase krásný příkad toho, jak se dají vydělat peníze.

…A když otevřel pečeť sedmou, stalo se mlčení na nebi, jako za půl hodiny…

A kdo nečetl Janovo Zjevení, ať si ho přečte, je to minimálně stejně dobré jako KC.

Scénář: Mark Waid
Malba: Alex Ross
Vydal DC Comics v roce 1998
Luděkk (14.03.2003)
1997 - 2005 © comX.cz