Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Gorn # 1 - Ani smrt…
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Armáda ohyzdných zelených skřetů, zvaných Červenoocí, se blíží k horské tvrzi. Přesila je nesmírná a naděje na přežití mizivá. Gorn, pán tvrze, jde naposled políbit dámu svého srdce. Pak už se strhne lítý boj, ve kterém nikdo milost neuděluje a nikdo ji ani neočekává. Zrádné kopí vynořivší se ze tmy probodává tělo chrabrého rytíře skrz na skrz…

Láska je ale silnější než smrt. Gorn se vrací ze zásvětí, aby mohl být nablízku své milované Eliettě a bránit je před hrozícími nástrahami. Ta ho však odvrhne v přesvědčení, že se jedná o démona. Zdá se, že její láska není dost silná, aby ji pomohla vidět pravdu, narozdíl od citů malé Eloizy (napůl páže, napůl Eliettiny společnice), která svého pána pozná okamžitě. Gorn se rozhodne vyhledat pomoc dvorní čarodějky Iris, netuše že, …

A víc toho neprozradím.

Sérii Gorn možno jednoznačně a bez jakéhokoliv zaváhání charakterizovat jako "temnou fantasy", a když říkám temnou, myslím tím doopravdy temnou. Posuďte sami: krvavá řež prakticky od první stránky; hlavní hrdina na páté straně mrtev; skřeti, démoni, pekelná božstva a černá magie. K tomu si připočtěte nějakou tu zradu a milostný trojúhelník, kterého jednu stranu tvoří láska osiřelá, druhou láska zoufalá a tu třetí láska beznadějně nenaplnitelná. Temnota a zoufalství ze stránek tohoto comicsu přímo odkapávají a mísí se na podlaze s prolitou krví.

Scénáři jako takovému možno vytknout jistou tendenčnost, občasné sklouzávání do omšelých stereotypů i nevěrohodnost konání některých postav. Nenajdete v něm nic, co byste neznali, pokud jste přečetli aspoň tři libovolné fantasy knížky, avšak způsob, jakým autor zachází s klasickými ověřenými schématy žánru, je řemeslně dobře zvládnutý. Na úrovni dílčích nápadů možno objevit i několik opravdu zajímavých momentů (např. scény z obléhání přístavního města, nebo loď šinoucí se vzhůru úbočím pomocí kouzelných "rolling stones"), které celek posouvají do lehce absurdní a neskutečné roviny. Hlavní předností příběhu ale po celou dobu zůstává ponurá atmosféra, která vás ani na okamžik nenechá na pochybách o tom, že není naděje.

Kresba rámuje celé vyprávění velice zvláštním způsobem. Je totiž úplně jiná, než byste nejspíš na základě doposud napsaného očekávali a naopak, pokud byste chtěli hodnotit tento comics jenom podle kresby, uděláte si patrně o jeho obsahu úplně jiný názor, než jaká je skutečnost. Na první pohled vám připomene comicsy určené dětem: je stylizovaná, místy až "cartoonistická", některé postavičky a obličeje neodbytně vyvolávají asociace spojené s Asterixem či Bugsem Bunnym. Dojem pohádkovosti ovšem mizí při pohledu na hlavního hrdinu s jeho bílýma očima bez zřítelnic a věčně zachmuřenou usouženou tváří. Od představy kresbiček pro malé děti odbíhá i spodobnění ženských postav, honosících se vesměs velkými ňadry s výraznými bradavkami prosvítajícími nadmíru skromným oděvem. Bezútěšné atmosféře jsou též poplatné tmavé a studené barvy, které místy stírají kresbu skoro až k nečitelnosti. Vrcholem celého toho snažení o zdeptání čtenáře je temně rudá obálka, která mluví za všechno. (Pravda, v originále zas tak tmavá není, tady svojí troškou do mlýna temnoty přispěl polský vydavatel.)

Netvrdím, že je tento comics veledílem, bez jehož znalosti byste nemohli žít. Určitě však patří k tomu lepšímu průměru a má i jistou nezaměnitelnou osobitost, která ho vyčleňuje ze zástupů podobných sérií. Ulahodit by mohl především milostníkům nefalšované temné fantasy, kteří si nepotrpí na snadné happyendy.

Autor: Tiburge Oger
Původní vydání: Editions Vents d'Ouest, 1992
Polské vydání: Amber, červenec 2002
Turlogh (10.12.2002)
1997 - 2005 © comX.cz