Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Superman: Speeding Bullets
PŘIHLÁŠENÝ: -----
S Elseworlds, kdyby vás to náhodou zajímalo, je docela potíž. Samozřejmě, je to jen hra. Hra na „Co kdyby“. Ale představte si to. Někdo se začne zajímat o comicsy. Přečte si pár článků. Sežene si pár comicsů. Vybere si hrdinu, který ho oslovil nejvíc. Začne mít pocit, že ho důvěrně zná. A najednou... zjistí, že všechno je jinak. Nebo bylo jinak? Nebo mohlo být jinak? Prostě Elseworlds…

Takže si představte, že uvidíte comicbook (no, je to spíš „booček“, má jen osmačtyřicet stran) s názvem Speeding Bullets, který má na obálce hrdinu v klasické supermanovské póze. Nad ním je napsáno Superman - v pořádku. Jenže ten hrdina má na sobě ušatou kápi, šedomodrý kostým a na prsou má sice pětiúhelník, ale v něm černého netopýra na žlutém podkladu. To už trošku znejistíte. Ale co, začteme se a uvidíme, na čem to vlastně jsme.

Zkázu jisté nejmenované planety (září ovšem podezřele zeleně) přežil jediný tvor - v expresní kosmické minilodičce vyslané dítě. Raketka letěla vesmírem, letěla, letěla... až sebou řachla na planetu Zemi kousíček od místa, jímž právě projíždělo auto, řízené... Alfredem, věrným sluhou doktora Thomase Waynea a jeho ženy Marthy. Chlapce, nalezeného v troskách, vzali za vlastního, neb jiné děti neměli. Od události (které pro zjednodušení a zjevně inspirován Monty Pythonem doktor Wayne říkal Událost) uplynul nějaký čas, mladý Bruce, matkou vychovávaný k lásce, porozumění a soucitu, otcem pak tlačený do nepřetržitého studia čehokoli, pomalu dospíval a maličko zvláštní na něm bylo jen to, že za celý dosavadní život ani jednou nenastydl, ani jednou si neodřel koleno, ba ani nezlomil nohu. Tak to poklidně běželo až do okamžiku, kdy jednoho večera šel se svými rodiči z kina a v zapadlé uličce šťastná trojice narazila na pána s velkou pistolí, kterému se líbily Marthiny perly. A nesnášel, když malé děti brečí.

Klasika, ne? Takže jediná otázka může znít - proč to má na obálce, proboha, nápis Superman? Odpověď je jednoduchá a už z toho, že Bruce Wayne je vesmírný sirotek, si bystrý čtenář ledacos odvodí - protože jsou to Elseworlds.

Jestliže klasický Bruce klečel nad mrtvolami svých milovaných rodičů zcela zdrceně, tenhle alternativní Bruce sežehl na popel jejich vraha paprskem ze svých očí. Jestliže se v životě dospělého klasického Bruce objevilo několik žen, ale nemělo to nijak tragický vliv na jeho kariéru superhrdiny, pro dospělého alternativního Bruce měla význam jediná žena - Lois Lane, exreportérka Daily Planet a současná reportérka The Gotham Globe a směr jeho kariéry změnila o 180°. Jestliže se klasický psychopatický kyselinokoupač Joker jmenoval Jack Napier, alternativní psychouš se jmenuje Lex Luthor. A zelené vlasy nemá, neb má hlavu jako koleno, zato pár (desítek) kilo nadváhy by se našlo. Vrátíme-li se k Bruci Wayneovi, tak ten klasický byl Batmanem, a má to na věky. Ten alternativní je sice Batmanem taky, ale moc dlouho mu to nevydrželo.

Jak vidno, scénárista J. M. Dematteis zmixoval oba nejklasičtější superhrdiny do mimořádně bizarního koktejlu. Záleží jen na tom, jak moc jste zarytými fanoušky kterého z nich - podle toho se bude lišit váš náhled na tuhle hříčku. Ve scénáři totiž není mnoho originálních nápadů. Vlastně jde o to, že ty nejznámější situace z obou comicsů jsou vypreparovány a zpětně naroubovány na zcela nezávislý kmen. Až na ten závěr... Jako zarytý batmanofil se přiznám, že mě závěr vůbec nepotěšil. Toho úžasného tvrďáka v dokonalém kostýmu si rozhodně nedokážu představit jako přestupní stanici ke všemi barvami hrajícímu, notoricky dobrému a optimistickému Supermanovi (a to jen na základě toho, že se Bruce bouchne do jedné kočky). Stručně řečeno, scénář je tak dobrý, jak dobře znáte původní legendy o zrození obou klasiků a nakolik jste schopni ocenit jejich poměrně zručné smíchání.

A co na to kresba? Že mlčí? No, není to tak dramatické... Eduardo Barreto je v několika momentech skvělý, ve většině momentů průměrný a sem tam i maličko horší, ale celek působí jednolitě a je propracován do detailu. Je to klasická americká škola - hlavní postavy jsou vykresleny hodně ikonicky, ale v některých vedlejších charakterech se Edovi povedlo na minimální ploše vymlasknout překvapivě životné figury.

Barvy a inkerování jsou ukázkou dobře odvedeného řemesla, i když colorista (jehož jménem vám díky absenci podrobnější tiráže neposloužím) se občas maličko nechal unést a například tank vyvedl ve skoro reflexní zelené, ale pořád je to solidní průměr - a některé stránky jsou barevně opravdu dobré. Ruční lettering mohl dopadnout i o něco lépe a malé písmo, použité na Loisiných komentářích, které celý příběh lemují, je občas trošku chaotické, ale budiž. Nikdo není dokonalý.

Přiznám bez mučení, při čtení jsem se dobře bavil. Speeding Bullets nejsou žádný zázrak, ale je to docela neotřelý pohled na dvě nejklasičtější postavy žánru. Jste-li fanoušky některé z nich, bude vás to zajímat. Máte-li (stejně jako já) raději Batmana, zaplesáte nad moc povedeným kostýmem a možná překousnete i ten výše zmiňovaný závěr.

Jo, to jsou prostě Elseworlds - když už z Bruce neudělají upíra, tak aspoň Supermana určitě...

Scénář: J. M. Dematteis
Kresba: Eduardo Barreto
Vydalo DC Comics v roce 1993
Rankir (24.04.2003)
1997 - 2005 © comX.cz