Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Storm
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Série Storm je nerozlučně spjata se jménem svého kreslíře, Dona Lawrence, proto dovolte netradičně hned na úvod několik slov o něm.

Narodil se v roce 1928 v Londýně. Po skončení vojenské služby navštěvoval krátce výtvarní akademii, avšak jeho pojetí malby se neshodovalo s tehdejšími představami o „umění“, a tak školy zanechal. Comicsy začal kreslit v roce 1954. Jako první se mu dostal do rukou Marvelman, což je jakási britská obdoba amerických superhrdinů. Později nakreslil několik westernů (např. Davy Crockett, Buffalo Bill, Billy the Kid) a historicko-dobrodružných příběhů (Olac the Gladiator, Karl the Viking). Pořád to však nebylo ono, stejně tak jako série Thundebirds are go, nakreslená podle televizního seriálu.

První průlom nastal v roce 1965, kdy začal podle scénáře známého spisovatele science fiction Mikea Butterworthe kreslit sérii The rise and fall of the Trigan Empire (Vzestup a pád Triganského impéria). Tato velkolepě pojatá kosmická sága mnohem lépe vyhovovala jeho chuti kreslit příběhy s vědecko-fantastickými prvky.

Údajně kvůli neshodám s vydavatelem musel Lawrence svoji účast na této sérii předčasně ukončit, tou dobou už se mu ale naskytla nabídka od jednoho nizozemského vydavatelství kreslit pro jejich časopis Eppo zbrusu nový seriál. Spolu se svým přítelem Martinem Lodewijkem vymysleli jakousi proto-podobu pozdějšího Storma, kterého pojmenovali Commander Grek. Scénář příběhu napsal Vince Wenham, vydavateli však celý nápad připadal „málo výrazný a nudný“, proto ho bylo potřeba od základu přepracovat. [pozn.: Původní comics později vyšel v podobě speciálu jako nultý díl série Storm] Lawrence s Lodewijkem se zamysleli ještě jednou, na post scénáristy obsadili pro změnu Saula Dunna, a tak konečně v roce 1976 uzřel světlo světa Storm.

Teď ještě udělám krátkou odbočku k scénáristovi Martinovi Lodewijkovi. Narodil se v roce 1939 v Holandsku. Podobně jako Lawrence se záhy vykašlal se na vysokou školu a šel radši psát comicsové scénáře. První z nich mu vyšel, když mu bylo osmnáct. Během krátké doby dvou let jich pak vychrlil dalších šestnáct, pracoval taky pro novinový strip, protože se ale kýžený úspěch nedostavoval, dal se místo toho na reklamy. Po nějakém čase se k comicsu vrátil a stvořil skvělou parodii na kriminální příběhy v podobě Agenta 327, která ho konečně proslavila. U série Storm se ze začátku objevuje jenom jako jakýsi kibic, ale dobře si jeho jméno zapamatujte, ještě se vám to bude později během tohoto profilu hodit.

Původní zápletka série vypadala takto: Storm je pozemský kosmonaut z 21. století, který se během průzkumu Rudé skvrny Jupiteru dostane do podivné kosmické bouře, která uvrhne jeho loď do blíže neurčené (ale vzdálené) budoucnosti. Když se vrátí na Zem, zjistí, že zde vyschly všechny oceány a lidstvo se vrátilo zpátky na úroveň potulných barbarů. Hned během svého prvního dobrodružství potkává Zrzku, která pak bude jeho nerozlučnou společnicí ve všech dalších příbězích.

Série zpočátku dost často měnila scénáristy, základní myšlenka však zůstávala stejná. Storm bojuje na zpustlé Zemi o svoji svobodu a život. Nedobrovolně se stává gladiátorem (díl 2), poráží šíleného vědce toužícího vyvinout novou lidskou rasu lépe uzpůsobenou pouštním podmínkám (díl 3), později se dostává do sporu se samotnými Azuriány, mimozemskými vládci Země, kteří potlačují jakýkoliv technický pokrok mezi lidmi (díly 4 až 6). Několikrát marně pátrá po způsobu jak se vrátit do své rodné epochy, díky čemuž se musí vypořádat s inteligentními dinosaury (díl 7) či kolabujícím počítačem kontrolujícím město uprostřed Antarktidy (díl 8). Nakonec pak musí bojovat o protijed pro otrávenou Zrzku (díl 9).

Skutečný obrat ve Stormově životě nastává v díle desátém, kdy se scénářů nadobro ujímá Martin Lodewijk (asi se už na to nemohl dívat :-). Ten udělal za celým předešlým děním hrubou čáru a postavil celou sérii zpátky na startovní čáru. Dle mého názoru geniálním tahem si tak otevřel prostor pro další absolutně nespoutaná, neustále svěží a oslnivě překvapivá pokračování.

Tohoto „resetu“ dokonal prostřednictvím Marduka, vládychtivého teokraty z planety Pandarve, který přenese Storma (a neúmyslně i Zrzku) ze Země na Pandarve pomocí transportního paprsku. Marduk, jako každý správný despota, touží po moci a Storm, který několikrát podstoupil cestu časem, je v tomto vesmíru vzácnou energetickou anomálií. Překazit Mardukovi plány dá hodně práce. Oba hrdinové jsou během dvoudílného příběhu rozděleni, Zrzka upadá do Mardukova zajetí a Storm pro změnu do otroctví. Díky tomu však poznává červeného obra Nomáda a z nerozlučné dvojky se v dalších pokračováních stává nerozlučná trojka.

Ústředním motivem a pojícím prvkem všech dalších příběhů je prostředí planety Pandarve, díky čemuž tato část série bývá také zhusta zvána „Kroniky Pandarve“ (počítáno od dílu deset). Pandarve je obrovská živá planeta obdařená nesmírně prastarou inteligencí. Vyskytuje se nedaleko „bílé díry“ (opak černé díry), která slouží jako její slunce, zdroj energie i hmoty. Pandarve má rozsáhlou atmosféru, která zasahuje i k početným satelitům, z nichž mnohé mají samy velikost průměrné planety a jsou obydlené všemožnými mimozemským rasami.

Takovéto prostředí skýtá scenáristovi prakticky neomezené možnosti, včetně legitimní záminky míchat po libosti jednotlivé žánry. Co příběh, to jiná planeta, jiná kultura, jiní lidé, jiná záhada. Vysoce technická sci-fi se zde mísí s čistokrevnou fantasy, makabrózní příběhy založené na fyzikálních hříčkách střídají cyberpunkové antiutopie. Lodewijk se rozhodně nenechává ničím omezovat. Pokud se budete na jeho nápady dívat přísně logicky a z pohledu známých fyzikálních zákonů, většina z nich asi neobstojí (například plachetnice plavící se kosmickým prostorem na orbitu Pandarve, nebo satelit v podobě centrálně se zbíhajících sloupů), ale o tom to není. Autorovou snahou je čtenáře bavit a ohromovat, přinášet mu v mohutném gejzíru nápadů pořád nové a nové neotřelé světy a vize.

A to je právě bod, ve kterém se dostává ke slovu Lawrencova fotorealistická malba. Jak už to u výtvarných projevů natolik odlišných od běžného standardu bývá, názory jednotlivců se dají rozdělit vesměs do dvou vzájemně vzdálených a protichůdných táborů. Jedni ji nekriticky obdivují, oceňují její realističnost, dynamiku, plasticitu, anatomickou věrnost, no a především pak její nápaditost a schopnost vdýchnout život světům a bytostem, které by jenom těžko mohly existovat, ale v Lawrencově podání působí neskutečně přirozeně a živě. Druzí ji považují za fádní, vyčítají jí přílišnou statičnost, křečovitost a nepřirozenou barevnost, nemluvě už o nepravděpodobnosti věcí, které maluje.

Já osobně patřím k stoupencům prvního tábora a Dona Lawrence považuji za jednoho z nejosobitějších a nejlíbivějších výtvarníků, jaké jsem zatím v comicsu potkal (stylem se mu blíží snad jenom Vincente Segrelles, autor Mercenaryho). Nejvíc ze všeho však oceňuji dokonalou fúzi, ve které malíř se scénáristou splynuli. Lodewijkova fantasie je nesmírně bohatá a mnoho jeho bombastických vizí musí před kreslíře stavět velkou výzvu. Don Lawrence tuto výzvu pokaždé příjme a úspěšně se jí zhostí, ba co víc, jde ještě dál a plní panely vlastními nápady a hříčkami. Je dokonalý jako designér postav a scenérií i choreograf, navíc mu nechybí patřičný nadhled a humor.

Protože spolu jednotlivá alba souvisí většinou jenom volně, nenajdeme zde mnoho postav, které by přetrvaly víc než jeden příběh. Většina epizodních charakterů je proto načrtnutá jenom stručně a schematicky, najdou se však i hlouběji prokreslené a silné postavy. Charakteristika tří ústředních hrdinů je poměrně stabilní a v čase se nijak výrazně nevyvíjí. Dala by se shrnout asi takto:

Storm – protože pochází z ne příliš vzdálené budoucnosti, jeho chování, myšlení a motivy jsou čtenáři nejbližší. V zásadě se jedná o typického kladného hrdinu bez bázně a hany. Má dostatečné technické znalosti i fyzické schopnosti na to, aby se o sebe dokázal postarat téměř v jakékoliv situaci, tudíž si může dovolit být lehce relaxovaný. Jeho vztah k Zrzce je dost nejednoznačný; většinou se k ní chová jako k dobré kamarádce, někdy ale naznačuje, že by mezi nimi mohlo jít i o něco hlubšího.

Zrzka – rovněž pozemšťanka, avšak z daleké a ne moc veselé budoucnosti. Její povaha je proto trochu chmurnější a míň odhadnutelná, než ta Stormova. Typ Amazonky s rozkoší nakopávající zadky šovinistickým prasatům, kterým se zažádalo jejích vnad. Většinu doby budí dojem, že je k Stormovi přitahována poměrně silnou, ne zcela opětovanou náklonností. A pokud jde o ty vnady, těch si čtenář užije díky malířově štědrosti dost a dost (a věru, že stojí za pohled).

Nomád – červený obr, jinak takto dědic jednoho izolovaného pandarvského knížectví, narcisticky zahleděný do své vlastní krásy. Většinu inteligentních humanoidů považuje tak trochu za nižší rasu, Storma si však váží pro jeho odvahu a sílu (a taky si několikrát vzájemně zachránili život). Věrný a spolehlivý společník, často se ukazuje, že se jeho vychloubání vlastními schopnostmi plně opírá o realitu.


Za hlavní devízy série Storm možno tedy prohlásit fotorealistickou a velice pečlivou malbu, snoubící se s nápady překypujícím scénářem sázejícím především na „sense of wonder“ (pocit úžasu). Jeho jedinečností je rovněž to, že je to patrně jediný nizozemský comics, kterému se dostalo větší pozornosti v zahraničí (především v jazykově příbuzném Německu). Jako slabiny by pak bylo možné označit poněkud schématické a přímočaré příběhy rychle spějící ke konci a ne příliš výraznou charakterizaci hlavních hrdinů. Je jenom na vás, která miska vah u vás převáží a jestli se rozhodnete po této sérii sáhnout. (A ať už se rozhodnete jakkoliv, autorům kvůli tomu smutno určitě nebude. Svoje dva milióny výtisků od každého alba si prodají tak jako tak.)

No a na závěr ještě přehled doposud vydaných alb:

[pozn.: Předem se omlouvám, jestli se v překladech názvů vyskytnou nějaké nepřesnosti. Holandština není moje nejsilnější stránka.]

Základní série:

0) Commandant Grek: Gevangen van de tijd (Vězeň času, sc. Vince Wenham)
1) De diepe Wereld (Hluboký svět, sc. Saul Dunn)
2) De Laatste vechter (Poslední bojovník, sc. Martin Lodewijk)
3) Het volk van de Woestijn (Lidé pouště, sc. Dick Matena)
4) De Groene Hel (Zelené peklo, sc. Dick Matena)
5) De Strijd om de Aarde (Boj o Zemi, sc. Dick Matena)
6) Het Geheim van de Nitrostralen (Tajemství neutronových paprsků, sc. Dick Matena)
7) De Legende van Yggdrasil (Legenda o Yggrdrasilu, sc. Kelvin Gosnell)
8) De stad der Verdoemden (Město prokletých, sc. Kelvin Gosnell)
9) De Sluimerende Dood (Spící smrt, sc. Don Lawrence)

Kroniky Pandarve (scénář všech alb Martin Lodewijk)

10) De Piraten van Pandarve (Piráti z Pandarve)
11) Het Doolhof van de Dood (Labyrint smrti)
12) De Zeven van Aromater (Příšery z Aromateru)
13) De Doder van Eriban (Chlapec z Eribanu)
14) De Honden van Marduk (Mardukovi psi)
15) De Levende Planeet (Živá planeta)
16) Vandaahl de Verderver (Vandal Ničitel)
17) De Wentelwereld (Svět na kolech)
18) De Robots van Danderzei (Planeta robotů)
19) De Terugkeer van de Rode Prins (Návrat červeného prince)
20) De Von Neumann Machine (Trilogie 1) (Von Neumannův stroj)
21) De Genesis Formule (Trilogie 2) (Formule stvoření)
22) De Armageddon Reiziger (Trilogie 3) (Cestující z Armageddonu)

Kroniky mezičasu:

1) Het Voyager virus (Cestovatelský virus, sc. Martin Lodewijk, kresba John Kelly)
2) De Dallas paradox (Dallaský paradox, sc. Martin Lodewijk, kresba John Kelly)
3) De sterrenvreter (Pojídač hvězd, sc. Martin Lodewijk, kresba Dick Matena)
4) De ruimte van klein (sc. Martin Lodewijk, kresba Dick Matena) – zatím nevyšlo

Odehrávají se mezi díly 6 a 7 klasické série, tedy po porážce Azuriánů a před započetím příběhu s inteligentními dinosaury.

A ještě pár zajímavých adres:
www.donlawrence.nl
home.luna.nl/~tinus/
www.pandarve.de
www.geocities.com/Area51/Meteor/8162/index.htm
www.zilverendolfijn.nl/zd/zd.pl?a=fc&c=1&kt=NL&s=c&k=LODEWIJK&f=sv
Turlogh (28.04.2003)
Turlogh [09:48:39 30.04.2003]
OK, maly doplnek ohledne polske verze, kterou jsem chtel puvodne tise pominout. :-)

Polaci zatim Stormu vydali 6. Alba 10 a 11 vysla kdysi hrooozne davno v casopise Komiks. (Konkretne se jednalo o Komiks c. 24 a 25, oba z roku 1993.) Pak dlouho nic, az prisel Egmont a v casopise Swiat Komiksu vydal jako ochutnavku ve dvou pokracovanich album 16. (Opet konkretne, c. 26 a 27 z roku 2002. (ted jsem si vsiml, jak to zajimave navazuje na ten Komiks :-)) Pak uz ho zacal vydavat jako regulerni alba. Zatim vysla tri, originalni 17, 18, 19 a prozatim jsem neslysel, kdy (a jestli) se chysta dalsi. Neni mi uplne jasne, proc zacal Egmont tak nelogicky od sestnacky, ale asi pro to meli svoje duvody. Zajimave je, ze se nikomu nechce do vydavani tech prvnich deviti alb...

No a pro uplnost, v ty Veverkove Comics Arene vysla kdysi prvni tretina alba 13. (Prevzal jsem od nej nespravny preklad nazvu, ktery by jinak znel Zabijak z Eribanu, coz jsem ale zapomnel zduraznit. :-()

azteck [20:52:27 28.04.2003]
Vzhledem k tomu,že jsem si tuto recenzi vyžádal je tedy na mě,abych k tomu něco napsal.Poprve jsem se se Stormem setkal v časopise Comics aréna (1993),ale už si nepamatuju,jak jsem ho v té době hodnotil (to byla doba).Na další setkání jsem čekal 9 let,kdy jsem začal kupovat comicsy v polsku.Velmi mě uchvátila kresba a i když nejsem velký příznivec fotorealistické kresby u comicsu,tak v tomto případě jsem udělal vyjímku.Kresba je totiž fantastická a spolu s sci-fi-fantasy scénařem dává dohromady výborné dílo.Zatím jsem v polsku sehnal jenom dva díly (dle Turloghova překladu:Svět na kolech a Návrat červeného prince),ale po dalších dílech pátrám.Doufám,že se tamní (mohl by i ten náš) Egmont v tomto směru trochu rozhýbe.Jinak dík za tu recenzi a specielně za ten seznam vyšlých pokračování.

1997 - 2005 © comX.cz