Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Batman: The Last Angel
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Jen světla reflektorů prořezávají houstnoucí tmu, ležící na džungli poloostrova Yucatan. Krásná Selina řídí svůj vůz strašlivou průtrží mračen po klikaté horské silnici a v zádech má zvláštního pronásledovatele - ve zpětném zrcátku právě zahlédla siluetu nizoučkého sporťáku s neobvkle tvarovanými světlomety a spoilery ve tvaru netopýřích křídel. Náhle se jí před předním sklem mihne pružná postava jaguára. Prudké trhnutí volantem a Selinin vůz proráží svodidla - džungle pod nimi je mokrá a plná života. Velká kočka stojí na silnici a shlíží na neštěstí, které zavinila, když ji náhle bez jediného zaváhání srazí druhé auto. Mrtvé zvíře dopadne přímo před poloomráčenou Selinu.
„Ne!“ vzlykne dívka.
Po tvářích jí kromě dešťových kapek stékají obrovské slzy, když křičí:
„Cos to udělal?“
„Ty bestie!“
„Ty vrahu!“
Zoufale se snaží vydrápat po blátivém svahu na silnici. Zabouchnutí dveří prozradilo, že řidič ďábelského auta vystoupil. Selině ujíždí noha a padá ještě hlouběji do džungle. Když vzhlédne vzhůru, uvidí na krvavě rudém pozadí siluetu toho ďábla. Obrovský muž v dlouhém plášti a s netopýříma ušima na kápi má tvář zkřivenou sadistickým úšklebkem, když zvedá mrtvého jaguára vítězoslavně nad hlavu...
„Tak jaguár, říkáte...“ .
Tahle slova pronese specialista na traumata, doktor Mercury, jemuž Selina Kyle vypráví svou stále se vracející noční můru. Tak začíná příběh netopýřího muže, kočičí ženy a strašlivého, prastarého zla, ukrytého v obřadní masce mayského kněze. Kněze netopýřího boha Balama.

The Last Angel je první comicsový scénář, který spisovatel Eric Lustbader (jehož sice neznám, ale podle obálky je autorem několika bestsellerů – takových je ovšem za mořem třináct do tuctu) napsal. Vybral si ke svému debutu jednu z nejpopulárnějších comicsových postav a odvedl hodně dobrou práci. Příběh, v němž se maskovaný ochránce Gotham City dostává do kolotoče vražd a plánované krádeže vzácného archeologického nálezu, aby se střetl nejen s Catwoman (která se nakonec stane jeho spojenkyní), ale především šíleným Jokerem, stojícím v pozadí celé věci, není sice nic super objevného a nového, ale vystavěn je opravdu dobře a prokazuje, že jeho autor nebude až tak úplné ořezávátko. Zajímavý nápad - zamotat do v podstatě klasického kriminálního pátrání mytologii pradávné civilizace a její zlé duchy - dává hlavnímu hrdinovi nový rozměr. Batman se musí postavit nejen proti klasickému vyšinutému padouchovi, který se navíc celou dobu šikovně skrývá pod maskou někoho úplně jiného, ale i proti silám poněkud metafyzickým - v okamžiku, kdy se mu Balamova maska dostane nedopatřením do ruky, stává se jejím zajatcem a novodobý „netopýří bůh“ se změní v médium, jehož prostřednictvím vtrhne do našeho světa netopýří bůh prehistorický a skutečný a začne si vyřizovat své řádně odleželé účty.

Lustbader si byl vědom toho, že Batman je postava natolik kultovní, že si s ní nemůže dovolit žádné velké excesy. Netopýr je proto tím starým Batmanem, jakého máme rádi - užijeme si ho při zhoupávání se mezi mrakodrapy, kriminalistickém pátrání i brilantních dedukcích. V okamžicích, kdy dělá věci pro něj ne zcela typické (například když se snaží inhumovat komisaře Gordona) to není on, nýbrž Balam, takže se to nedá počítat jako nějaký nový prvek v jeho charakteru – třebaže to potěší. O to více se ovšem Eric vyřádil na postavě Catwoman. Udělal z ní druhou hlavní hrdinku. Dal jí opravdu spoustu prostoru a obvyklý fígl (obdařit hrdinu traumatem, zařídit mu tím alespoň nějakou motivaci a přiblížit ho čtenáři) neaplikoval na stokrát profláklém Batmanovi, ale právě na Kočičí ženě (a dokonce jaksi na druhou – jednou v dětství, podruhé na Batmanovi, s nímž soupeří o to, „kdo nosí v téhle rodině kalhoty.“)

Ostatní postavy jsou už v příběhu pouhými figurkami na šachovnici, nutnými k rozehrání partie. Ať už jde o komisaře Gordona, gangstera Ruperta Thorna, kvalitně ukrytého Jokera nebo zabijáka s přiléhavým jménem Colt, jsou tu jen proto, aby si ústřední pár mohl jít řádně po krku a v samém závěru (takřka) i po jiných orgánech.

Celý tenhle propletenec brilantně převedl na papír Lee Moder. Nevyžívá se sice v nijak rozmáchlých kompozicích, tváří se v podstatě tradicionalisticky, má ovšem cit pro atmosféru a Catwoman v jeho podání patří zatím mezi mé nejoblíbenější. Možná si na kresbu budete muset chvilku zvykat – její balancování na pomezí mezi realismem, comicsovou nadsázkou a místy skoro karikaturou není zrovna obvyklé – ale k tomuhle příběhu naprosto organicky patří. Doplním jen, že o inkering se postaral i u nás dobře známý Scott Hanna a o barvy člověk s naprosto neuvěřitelným jménem – Lovern Kindzierski… To snad ani nemůže být umělecký pseudonym, to musí být skutečné jméno… Pro úplné puntičkáře zmiňme ještě letterera Todda Kleina a to, že jde o jeden z nejlepších ručních letteringů, jaký jsem kdy viděl.

A je tu závěr… The Last Angel určitě není žádná superpecka, něco, co bude zářit na nebi comicsu ještě padesát let a bude se o tom mluvit pouze šeptem. Je to jen takový trošku netradiční a hodně ukecený příspěvek do pestré palety historie druhého nejstaršího aktivního hrdiny bublinových dobrodružství. Dobře se čte, dobře se na něj kouká, sem tam se člověk i zasměje, občas možná i maličko dojme. A tak to má být…

A navíc končí dlouhatánským polibkem… Už se mi zase lesknou slzy v očích… No jo, no, to je světa běh…

Scénář: Eric Lustbader
Kresba: Lee Moder
Vydal Titan Books v roce 1994
Rankir (07.05.2003)
1997 - 2005 © comX.cz