Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Big Guy and Rusty The Boy Robot
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Dobrý den děti. Za to, že jste byli dnes tak hodné, budu Vám všem vyprávět pohádku. Tedy chci říct všem kromě Pavlíka, který mne dnes fakticky nasral a půjde za dveře. Vy ostatní se pěkně posaďte a poslouchejte.

Před mnoha a mnoha lety se v zemi za sedmero horami a sedmero řek..... No copak je Karličko? Jak že se ta pohádka jmenuje? No nazval jsem ji Velký chlapík a robůtek Rusty.

A teď už neotravuj, jasný? Takže, bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami ležela zem, která zovala se Japonsko. Byla to země moderních zázraků, dávných tajemství, prokletí a zlých démonů ukrytých v nikdy neviděných hlubinách Země. Byla to také země malých človíčků se šikmýma očima, kteří fušovali do všeho co nějak souviselo s technikou. A právě skupina těchto človíčků se rozhodla uskutečnit největší experiment v (dosavadních) dějinách Země. Stvořit bytost bez emocí, bez myšlenek. Doslali co si zasloužili. Z nikdy neviděného světa nočních můr, běsu a teroru povstala bytost naplněná až po okraj prvotním Zlem a nakýblovala se do prázdné schránky právě se rodící bytosti. Jejím jediným cílem bylo zničit nebo zotročit (zmutovat) lidstvo. S každým jejím krokem se země otřásla, s každým jejím slovem praskaly okna a bortily se zdi. Tebe by Lubošku zajímalo co říkala? No, bylo to něco jako "Vy bezmocní, prťavý upocení slizáci! Vy nemyslící bakterie infikující tuto planetu, připravte se na svůj konec!!!" Tak, teď se přestaň šťourat v nose a zase si sedni, ano?

Pak se tato godzillovská příšera dala na destruktivní cestu Tokiem. Ničila domy, zašlapávala domy a pojídala bezbranné lidičky. Ti šťastnější zemřeli hned, ti méně šťastní (potřísnění jejím slizem) zmutovali do bizarních podob starobylých ještěrů. Jejich jediná myšlenka byla - sloužit této Satanově síle. Cože Martinko? Ty nevíš, kdo je to Satan? To je jeden takový moc nehodný a zlý pán, který straší lidi. Néééééééé ...... náš pan školník to není. Tak si zase sedni, dej pokoj a já budu pokračovat. Tohle monstrum se tedy vydalo na destruktivní cestu městem a už to vypadalo, že nic nezachrání město od záhuby (selhaly dokonce vojenské vrtulníky a tanky neměly žádný účinek). Jenže, jak jsem již říkal, Japonci byli národ, který fušoval do všeho, co se techniky týkalo. Není se proto čemu divit, že měli v záloze jednu velkou (malou) zbraň. Robůtka Rustyho. Jejich poslední trumf. Tenhle robůtek vyrobený z titanu, rychlý jako blesk, chytrý jako naváděná střela (no, ta vlastně není zas až tak chytrá) a s myslí naplněnou odhodláním uspět (a dokázat tak světu, že malý neznamená k ničemu), letěl Tokijským labyrintem skla a betonu vstříc svému osudu. Všechny jeho plány a úvahy vzaly za své, jakmile ho obrovský ještěr drtil ve svých tlapách a následně zašlápl do prachu tokijských uliček. Jeho tělo všechny tyhle rány přežilo, ale jeho mysl ho zradila. Náhle si připadal zbytečný, směšný a malý - jako hračka, která má své nejlepší roky už dávno za sebou. Byl absolutně neschopen dalšího boje. Jakmile se o tomto nezdaru dozvěděl ministerský předseda, rozhodl se použít ovladač, který dostal od amerického prezidenta, a povolat tak poslední (teď už opravdu poslední) naději vymírajícího (nebo mutujícího) lidstva.

Kdesi ve vodách perského zálivu, ukryté pod hladinou, vyslyšelo cosi nářek zuboženého národa. Cosi výjimečného, cosi obrovského, cosi připravené na akci, cosi co brzo někomu nakope prdel!!! BIG GUY !!!!!! Děti, přestaňte mlátit Ládíka po jeho druhé hlavičce, on za ni nemůže. No tak !!! Nebylo mě snad tam vzadu slyšet?! Budu pokračovat, až se uklidníte. Já počkám, já mám času dost!!..................no konečně. Tedy, jakmile Big Guy dorazil do Tokia, rozpoutal armageddon. Používal zbraně nejtěžších kalibrů, bomby (dvě zarazil hlavní nestvůře do rypáku). Když bomby došly a náboje už nebyly k mání, nepohrdl autem. To se ovšem ukázalo jako velmi neefektivní zbraň, i sáhl proto k daleko radikálnějšímu řešení.

Vytrhl ze základů několika patrový dům a začal masakrovat. Tak se zbavil menších ještěrů, ale ještě tu byla hlavní příšera. Ve finální holomajzně (to slovo ja prostě miluju) pak došlo i na škrcení protivníka soupravou metra (no když není nic jinýho po ruce, budiž). Nakonec se přece jen nestvůra (společně se soupravou metra kolem krku) vrátila do pekla, které ji stvořilo. Kdesi daleko od pevniny, daleko od civilizace, daleko od rasy lidí, které si chtěla podrobit byla zničena zbraní hromadného ničení (atomovkou děti, atomovkou).

Tak vidíte děti, nakonec zase zlo zvítězilo nad dobrem ééhmmm co to kecám, chci říct dobro nad zlem. A co se stalo s japončíky? No jestli nevymřeli, žijí dodnes. Copak Alenko? Kdeže jsem tuhle pohádku slyšel? Já ji neslyšel, já ji četl. Víte, můj tatínek měl kdysi hromadu takových barevných sešitů divných formátů a ty byly plné hezkých příběhů. Říkával tomu comxy nebi tak nějak. Vzpomínám si, že tenhle se jmenoval BIG GUY A RUSTY THE BOY ROBOT a tatínek říkal, že je to nářez. Scénář prý napsal Frank Miller (už jsem vam říkal nějaké příběhy ze Sin City) a kresbu měl na starost nějaký Geof Darrow. Ještě si taky vzpomínám na to, jak se tatínek rozplýval nad úžasnou kresbou plnou takových drobností a detailů až zrak přecházel. Na jednom obrázku bylo často více jak 50 osob (ještěrů), auta, domy a vše neuvěřitelně detailně vykreslené. Říkal taky, že je tam plno atmosférických hlášek, fórků a narážek, a za ty prachy co do toho investoval to rozhodně stojí.

No ale to bylo před 60 lety, takže se můžu plést. To víte paměť mi už moc neslouží....… Sákryš kde to jsem? Co tady dělám? Kdo jste vy, vy zatracení malí parchanti! Héééj vy dva v těch bílejch pláštích .......co to děláte.......nechte mě, kam mě to vedete!! Já nikam na projížďku nechci........pomóóóóc vy zgur........zmetci nechte mě,........ co chcete dělat s tou hadicí.......áááááááá to je studený, vypněte to parchanti, nebo............no jo chcípáci ste si zavolali třetího co, no počke$%#%$@ .......Heeééjj doktůrku, nemoh´ bych dostat ještě jednu včeličkuuuu ??? Díky, já vám za odměnu řeknu pohádku. Za sedmero horami, sedmero...…

Scénář: Frank Miller
Kresba: Geof Darrow
Vydal: Dark Horse Comics v roce 1996
Drakeus (25.12.2002)
1997 - 2005 © comX.cz