Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Hitman #22: The Santa Contract
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Bylo nebylo, kdysi před dávnými časy žil v ulicích spořádaného a mírumilovného města Gothamu, rodném to místě neposedného nočního exhibicionisty v těsném trikotu Batmana, mladý muž. Protloukal se světem jak se dalo a občas, když se nedalo, natloukl společně se svojí devítimilimetrovou přítelkyní někomu plný pytlík olověného štěstí. Jeho jméno někde vzbuzovalo úctu, jinde bázeň, většinou však jen prachobyčejný vztek a těžko zvladatelné výbuchy nenávistného násilí. Ano ano milí čtenáři, jmenoval se Tommy Monaghan a byl, jak se tak říká, autor šestákových krváků ze života, toho času na volné noze. Většinou, pokud někde zrovna nevysvětloval svým brachům z mokré čtvrti, že být ošklivý na počestné spoluobčany se nevyplácí, což někteří méně chápaví pobrali až díky vstřícnému a vřelému úsměvu slečny Beretty, bychom ho mohli najít v útulném a příjemném baru u Noonana. Seděl tam společně s parťákem Nattem i onoho vánočního podvečera…

Ten den vypadal na totální katastrofu, v kapse ani vindra, tedy pardón možná dolar padesát, dokonce i Sean jim dával pivo na účet podniku a přitom zpropadené svátky na krku, nákup dárků, Tiegelová a všechen ten zmatek kolem. Možná vážně měli vzít ten kšeft s vlkodlakem, ale Tommy rozhodně neodstřelí někoho jen proto, že ten někdo má jednou za měsíc trochu problémy s holičem a nestihá pedikúru. A k tomu je tu ještě ten slib. Zpívat společně koledy s dětmi ze sirotčince Svatého Kiliána. A sliby se mají touhle dobou co? Plnit. Naštěstí zazvoní spásný mobil právě včas…

Vánoce jsou svátky klidu a míru, každý je má rád, někteří lidé zabíjejí kapry a spousta jich zpívá. Jen tak. Pro radost. Každému co jeho jest a když to umí, fajn. Bob Smurd, uklízeč a "děvče" pro všechno v gothamské atomové elektrárně je jiného názoru, vánoce nenávidí z celého srdce. Díkybohu se zmůže akorát na pouhopouhé mumlání, skuhrání a nadávání a když úplně nešťastně spadne do otevřeného reaktoru, vypadá to na jeho smutný, leč nezvratitelný konec. Jenže Osud asi nebyl doma a někde flámoval, možná dokonce také zpíval a pozor na svět dávala vzdálená příbuzná Náhoda, která si trochu lajdácky v podobných situacích přímo libuje. Smurd nejenže to rozchodil a rozdýchal, ale získal i nějaké ty superschopnosti. Budete-li za super považovat to, když sáhnete na člověka, že se z něj začmoudí a rozteče se vám pod rukama. Smurd tedy v obleku Santa Clause vyráží mezi lidi, aby si ty svátky taky trochu užil, podle svého. Zůstává za ním krvavá stopa a nezbývá než najmout profesionála, protože atomová energie je přeci bezpečná, jenže vyprávějte to někomu u piva v Rakousku.

Takže ten telefon, uklizení jistého Clause, Santa, odměna deset tisíc babek. Nabídka snad spadlá z nebe, ještě že těch podivínů v červeném je venku tolik. Oni si to pak nějak přeberou. Ale ne, to bychom Tommymu a Nattovi křivdili, skutečně najdou toho pravého škodila a zúčtují s ním. Peníze v kapse a dárky na stole, tenhle den zase nebyl tak příšerný a rok 1997 vlastně ušel též. Popravdě byl to velmi dobrý rok…

Většina comicsových sérií alespoň jednou za dobu svého hvězdného putování na výsluní čtenářského zájmu vypustí mezi fanoušky nějakou tu vánoční specialitu. Hitman není výjimkou, notoricky známé postavy v situacích, které zná před noční můrou celého roku snad každý, vám osobitým způsobem objasní, že všechno nakonec nějak dopadne, takže proč tahat čerta za ocas, když brod je ještě daleko a teď jsem se v těch rčeních nějak zamotal, ale vy si to už přeberete, že ano? Zkrátka veselá taškařice, která nezklame, trochu odlehčí chmury a dokonce jí najdete jako perličku v booku Hitman: Ace of Killers. Tak co, už jste rozbalili dárky? Já to říkal, zase trenýrky…

Scénář: Garth Ennis
Kresba: John McCrea
Vydal: DC Comics v roce 1998
Caine (24.12.2002)
1997 - 2005 © comX.cz