Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Wolverine legends Vol.1: Wolverine/Hulk
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Pokud se něčemu věnujete delší čas s alespoň lehce nadprůměrnou intenzitou, vždy se dříve nebo později začne váš vkus vyvíjet k čím dál větší náročnosti. Po stovkách shlédnutých komedií už vás jen tak něco nerozesměje, po tisícovkách fotografií prošlých vašima rukama se pozastavíte pouze nad několika kusy a po několika policích přečtených comicsů už vás nadchne jen opravdu ten výjimečný. Výjimečný alespoň pro vás.

Ti vnímavější z vás, milí čtenáři, jistě vytušili, že minimálně pro mě se stal za poslední dobu opravdu výjimečným comicsem crossover Wolverine/Hulk. To že je to opravdu perla vás asi jen tak samo o sobě nepřesvědčí, budu muset být tedy konkrétnější.

Asi většinou znáte Sama Kietha. U nás ho bylo, co moje paměť sahá, vidět snad jen v Sandmanovi, ale asi nejvýrazněji se proslavil svou vlastní sérií The Maxx, která již nějaký čas nevychází, ale pořád se hřeje kultovní pozornosti, snad možná hlavně proto, že podle ní si sám autor dělal naprosto unikátní animovaný seriál pro MTV. Říkám rovnou, Maxxe miluju a po prvních stránkách jsem si zamiloval (jak jen heterosexuál může milovat chlapa) Sama Kietha. Sám si píše, sám si kreslí. Obojí s takovou lehkostí, že mě až štve, že mi bortí teorii, že jeden člověk nemůže být nadprůměrný scenárista i kreslíř. The Maxx byl hodně o psychadelických propadech do nových realit, o mizérii, o prapodivných úchylkách v nás. Tedy pokud musím o Maxxovi říct něco, co zní sofistikovaně, jinak je to hlavně neskutečná prdel. Proč tolik mluvím o Maxxovi? Protože Sam Kieth si do svého nového marveláckého crossoveru přetáhl většinu dobrých věcí na Maxxovi, které navíc dokázal po těch letech vypilovat takřka k dokonalosti.

V hlavní roli comicsbooku Wolverine/Hulk (původně je to čtyřsešitová minisérie) překvapivě není ani tak Wolverine či Hulk. Je jí malá holčička Po. Srandovní přechytralé dítě, které mluví s mrtvými, teleportuje se z místa na místo, z věci do věci a její jedinou starostí je zachránit sebe a tatínka z jezera, kam spadli s letadlem a teď oba zadržují dech. Jak už u Keitha je zvykem, zpočátku totálně netušíte, která bije, stejně tak netuší Logan, který se do toho zamotá (spadne s letadlem a většinu času netuší, jestli je Po jeho halucinace, duch nebo prostě jen otravný malý smrad). Hulk tak nějak netuší standartně. Ale abych vám v tom nedělal guláš, tak to ještě lehce vysvětlím. Prostě Wolverine švihne se svým letadlem do úpatí jakési hory, osloví ho holčička Po, aby jí pomohl zachránit sebe a tatínka, kteří zadržují dech v jezeře po havárii letadla. Vede ho za strýčkem Brucem, který bohužel neudržel nervy na uzdě, takže většinu času se snaží Logan uklidňovat Hulka, který je v podání Kietha opravdu nádherně stupidní. Příběh je zmatený až do konce, jakkoliv je vlastně strašlivě jednoduchý a krom Po, Logana a Bruce v něm už vystupují jen dvě kostry. Víc vám neřeknu, jakkoliv konec odtušíte už po polovině comicsu, i tak by to ode mne bylo škaredé (a já sem extrémně hodný člověk, ať už o mně Vojta říká cokoliv).

Jak vidíte sami, příběhová linie není vlastně nijak složitá, skládá se hlavně z uklidňování neuklidnitelného Hulka a neustálého brblání malé Po. Ale věřte mi, ani přinejmenším to nevadí. Vše totiž vynahrazují naprosto dokonalé dialogy. Wolverine je krásně frustrovaný, Hulk totálně bez mozku (tak tupého jsem ho tedy neviděl ještě v žádném comicsu, filmová verze je proti němu atomový vědec) a Po neposedná, přechytralá a tak nějak krásně dětsky rozumnější než oba její dospělí „ochránci“. Hulk chce umlátit Wolverina, Wolverine chce rozsekat Hulka, ale nemůže, protože ho neustále okřikuje Po (už jen záběr, kdy udiveného Logana profackovává malá holčička stojí za to). O mně se vcelku ví, že dialogy v comicsech moc nemám rád a že zbytečné okecávky vyloženě nesnáším, ale tady jsem se těšil na každou další bublinu. Dokonce jsem se několikrát i smál. Nahlas. V tramvaji. V plné tramvaji.

Tady bych mohl skončit, protože vše co jsem doposud napsal jistě stačí na vychválení několika booku, natož jedné minisériovky. Jenže to bych opomenul výtvarnou stránku a to teda fakt nemůžu.

Sam Kieth je nejel brilantní scénárista s neuvěřitelným smyslem pro až infantilně absurdní humor, ale hlavně jeden z nejkreativnějších kreslířů v americkém comicsu. Většina kreslířů se v určité fázi už nijak nezlepšuje (někteří naopak). Moc dobře si pamatuju, jak vypadal Maxx (úžasně), ale když vedle něj položím dnešní Wolverine/Hulk je tam rozdíl až diametrální. K lepšímu, samozřejmě. Co panel, to kandidát na plakát. Styly se střídají, obrázky přecházejí jeden v druhý, panel je obdélníkový jen opravdu výjimečně, neváhám jít do takových krajností a říct „co stránka, to umělecké dílo“. Některé obrázky jsou kreslené klasicky, některé malované, některé jsou totální parodií, jiné karikaturou, další zas dětskou kresbou pastelkami na linkovaném papíře. Styly se střídají tak rychle, jako jednotlivé střihy na scéně. Garantuju vám, že po přečtení booku si ho otevřete ještě jednou, abyste si ho v klidu prohlédli…

No tak chvály bylo dnes dost. Jo, přiznávám, tenhle book jsem si zamiloval. Tedy netvrdím, že moje recenze je nějak super objektivní, ale vzpomeňte si na to, čím jsem začal. Je čím dál těžší najít comics, který by mě opravdu dostal. Tomuhle se to podařilo dokonale.

Scénář a kresba: Sam Kieth
Vydal Marvel Comics v roce 2003
Zack (24.11.2003)
Zack [17:14:14 26.11.2003]
jednoznacne...

ogre [15:11:29 26.11.2003]
Vyzera to zaujimavo.... takze Zack jednoznacne doporucujes ?

1997 - 2005 © comX.cz