Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Batman - The Dark Knight Strikes Again
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Je to smutné, když legenda přežije samu sebe. Mnohem smutnější je ale to, když se ji někdo pro její velký úspěch pokusí naklonovat a prodat fanouškům ještě jednou. To se stalo kultovnímu booku Dark Knight Returns a neudělal mu to nikdo jiný, než jeho autor, samotný "velký Frank". Chudák Batman…

Od událostí z booku Dark Knight Returns uplynulo několik let. Batman je oficiálně mrtvý, ostatní superhrdinové se stáhli do pozadí a předstírají, že nikdy neexistovali, v horším případě sedí zavření někde ve sklenici vody, nebo makají v elektrárně jako levný zdroj energie. Světu vládne pevnou rukou bývalá zločinecká elita s Lexem Luthorem na čele a počítačově vygenerovaným prezidentem coby nastrčenou loutkou. Avšak někteří z nuceně spokojených obyvatel tohoto policejního státu začínají volat po nápravě. A dávno mrtvá legenda se je rozhodne vyslechnout.

Nyní už ne sám, ale na čele dokonale vycvičeného netopýřího komanda, rozhodne se Batman opět jednou zakročit ve prospěch trpících lidí. Jako obvykle má připravený perfektní strategický plán a (jako obvykle) je odhodlán uskutečnit ho za jakoukoliv cenu, tentokrát dokonce i za cenu toho, že budou muset někteří lidé zemřít. A ne jenom lidé, ale třeba i Superman, který vydírán Lexem Luthorem dostane za úkol starého společníka v boji proti zločinu zastavit.

Rozhodně nemůžu tvrdit, že by příběh nebyl zajímavě rozehraný. Temná atmosféra terorizované Země, počáteční fáze osvobozování bývalých kolegů, konflikt s nejmocnějším superhrdinou planety (vlastně dvou planet) - to všechno jsou vynikající odrazové můstky pro opravdu kvalitní příběh. Škoda jenom, že na konci první části (celkem ze tří) došel jaksi Millerovi dech a místo pořádné zápletky mu tam zbylo jenom sebeukájecí hýčkání si oblíbených postav, situací a póz. To, co začíná jako dobře promyšlený a logicky propracovaný boj proti nezměrné přesile, se tak záhy mění na pouhou přímočarou vyvražďovačku ve stylu "já umím nahodit nejzarputilejší výraz a proto vám všem zkopu zadnice". Rovněž velké množství vedlejších linií, které vesměs nikam nevedou a občas působí skutečně násilně a přebytečně (např. zmutovaný Pseudo-Joker, který je ve skutečnosti někým úplně jiným, no fakt byste nevěřili kým), příběhu podle mě spíš škodí než prospívají.

Miller se nevzdal ani svého oblíbeného způsobu vyprávění (jinak to nejspíš ani neumí), takže se připravte na velké množství vnitřních monologů s donekonečna se opakujícími jednoduchými větičkami a také na záplavu televizních a internetových komentátorů, kteří hodnotí a popisují vývoj situace při pohledu "zvenčí". Netvrdím, že je to špatně, k Millerovi to opravdu tak nějak sedí, ale čeho je moc, toho je příliš a navíc jsem musel několikrát usilovně hloubat, kdo a o čem to vlastně mluví. U vnitřních monologů pomáhají aspoň odlišné styly rámečků a lettering, ale u komentářů je někdy opravdu těžké se zorientovat o co právě běží.

Zlé jazyky s oblibou tvrdí, že Miller neumí kreslit. Podle výkonu v Dark Knight Strikes Again to skoro vypadá, jako by jim chtěl dát za pravdu. Protože se nejedná o černobílou noir typu Sin City, jsou všechny nedokonalosti a zjednodušení tím spíš vidět a jak se bookem propracováváme pořád dál a dál, jenom se to zhoršuje. Hranatých tvarů a odfláknutých siluet pořád přibývá a ke konci jsou už některé postavičky a obličeje natolik zjednodušené a deformované, že je nemožno označit jinak, než jako karikatury. Pokud bych měl tuto kresbu ohodnotit jedním slovem, použil bych asi slovo "drásání". Vrtá mi však hlavou otázka, na kterou si netroufám odpovědět - je to ze strany autora neschopnost, nebo záměr?

Aspektem, který pod celým dílem nejvíc podřezává větev je jednoznačně coloring v podání Millerovy manželky Lynn Varley. Ten je tak ulítlý, nepřirozený, nevkusný a odpudivý, že ho nejde ani popsat. Jeho asi největší vadou (kromě toho, že se tam vůbec nehodí) je to, že na obrázcích, kde by vám měla barva pomoct rozpoznat, na co se vlastně díváte, činí pravý opak. Úplně nefunkční je rovněž na celostránkových a dvoustránkových kompozicích - ve kterých si Miller tak libuje, a které jsou v celém booku vesměs zbytečné a málo působivé - protože nijak nezastupuje chybějící pozadí a sráží tak v původním záměru dynamickou comicsovou stránku na úroveň pouhé statické ilustrace. Mimochodem, téměř úplná absence pozadí je charakteristická pro celý comics, což výslednému dojmu a čitelnosti rovněž neprospívá.

A opět si můžeme položit otázku: Je to záměr nebo neschopnost? Je snad potřeba celé toto dílo, tj. příběh, kresbu i coloring, chápat jako experiment? Přece jenom, něco takového se asi v comicsu moc často nevidí, a proto statut jedinečnosti a výjimečnosti tomuto booku upřít nelze. Pokud ano, pokud to opravdu celé byl záměr a experiment, pak tleskám. Plác, plác, plác! Bravo, mistře! Pro veliký úspěch neopakovat…

Scénář a kresba: Frank Miller
Barvy: Lynn Varley
Původní vydání: DC Comics, 2001
Polské vydání: Egmont, 2002
Turlogh (17.01.2003)
Zack [12:25:34 23.01.2003]
Abych taky neco dodal... Zaprvy me prijemne prekvapilo, jak se snazi Miller experimentovat s kresbou... sice vykrada Sienkiewicze (kteryho ocividne obdivuje), moc mu to nejde, ale aspon je znat nejaky posun. Zadruhy nechapu, jak mohlo Varley projit takovy straslivy zpraseni celyho comicsu tim otresnym coloringem. Zatřetí si tuhle miniserii vychutna clovek zlehka znaly pomeru v DC Universe, jednotlivych postav a pozadi. Musim rict, ze mne se DK2 libil hlavne tim, jak si Miller vychutnaval decimovani Supermana. Jak si pohral s klasikou, jako je Green Arrow (ty jeho komunisticky pripominky sou proste skvely) nebo Flash. Proste tuhle miniserii nezavrhuju a kdyby nebyla tak zprasena po vytvarne strance, tak bych ji hodnotil i docela dost nad prumer. Lepsi nez jednicka neni a nikdy byt nemohla. Ale o to ani Millerovi neslo, protoze je naprosto jina...

Turlogh [13:17:53 22.01.2003]
Jsem rad, ze sa tady k moji recenzi objevili tak konstruktivni a zasvecene komentare. Kdyz jsem ji psal, trochu jsem brousil na netu a docela me prekvapilo, jak moc se lisi nazory jednotlivych recenzentu na toto dilko. Nasel jsem prakticky cele spektrum reakci od "tohle je fakt sr...a, hanba Millerovi, ze se na to dal" az po zbozne vykriky "Miller je genius, tento comics ma hromadu hlubokych myslenek mezi radky, jeden z nejlepsich existujich comicsu". Potvrzuje to muj puvodni nazor: Je to kontroverzni dilo, ktere asi kazdy muze pochopit po sve a hledat v nem, co chce. Mne osobne se to ale porad nelibi. :-)

MilanH [18:28:32 21.01.2003]
Turlogh ma pravdu, ze prva cast bola naozaj skvela a ze celkovo Tento komiks nie je ani zdaleka taky skvely ako DKR, ale mne osobne sa tento komiks pacil. Ma rychly sled a caste nejasne kresby a farby akoby poukazovali na dnesok, ked ani nestihame postrehnut niektore informacie. Vela vedlajsich linii niekedy dost vadi, ale davato rozny subjektivny pohlad ludi na situaciu co sa deje vo svete, kde nikto uz nepozna ludi s nadprirodzenou silou. A myslim si, ze Millerov politicky nazor je tu tiez velmi citit (samozrejme v udalostiach tohoto komiksu aj ked sa mierne inspiroval nedavnou minulostou). No suhlasim este raz - druhe pokracovania su vecsinou velmi slabe oproti predlohe.

ogre [08:17:13 17.01.2003]
Dostalo sa mi to do pazurov, mozem len suhlasit s Turloghom, hnusna farebna splacanina, nic moc, skoda penazi :-(

1997 - 2005 © comX.cz