Asi nemá sebemenší význam vysvětlovat, kdo je Peter Parker a co se mu, chudákovi, stalo, že zblbnul a začal nosit přiléhavý trikot a lozit po zdech New Yorku. Už vůbec to nemá smysl poté, co asi takřka každý viděl film. Spider-Man prostě patří mezi těch několik chronicky známých superchlápků... i když v jeho případě, superklučinů.

Abychom se ale dostali k bookům, které v loňském roce vydala vydavatelství Crew a Netopejr, posuneme se trochu dále, než kam sahá filmový scénář. Obsahují sérii Amazing Spider-Man #50 - #58 a #59 - #67, kdy už Steva Ditka nahradil John Romita, který sice pořád kreslil značně kirbyovsky, ale už se na to dá dívat i dnes. Nechápejte mě špatně, neohrnuju nos nad jednoduchou černobílou kresbou, realistickou linkou a vůbec postupy té doby, jen v začátcích pořád ještě dávaly všem značně najevo, odkud comics vlastně vzešel, a jistá stripovost a karikatura kresby byla poměrně dlouhou dobu nepřehlédnutelná. Romita je už naštěstí velmi comicsový, zvláště dynamikou a pojetím pohybu. A i když jsou dnešní špičky kreslířského nebe už naprosto jinde, pořád by se od Romity mohli hodně učit.

Stan Lee je takový taťka Marvelu, bez něj by možná dnes toto vydavatelství vydávalo křížovky a televizní programy. Prakticky většina postav Marvel Universe je z jeho hlavy. Jako scénárista je průměrný (na dnešní dobu, v letech 60tých to byl borec, který neměl konkurenci), ale jako designér postav je nedostižný ještě dnes. Drtivá většina jeho "dítek" vesele kraluje vrcholům žebříčků prodejnosti (jakkoliv je nutné přiznat, že se původním originálům už moc nepodobají). Kdysi napsal dvě knihy, které obsahují vždy od každé postavy jeden sešit (pochopitelně ten úvodní, kde se postava objevila prvně) a text vysvětlující vznik té či oné postavy. A z těchto knih dostanete jediný pocit. Lee byl strašný pohodář. Dělal comicsové scénáře v dobách, kdy to ještě byla nefalšovaná sranda, kdy se konkurenční boj odvíjel na stáncích, ne u soudu. A zvlášť Spider-Man je nádherným důkazem tohoto tvrzení.

Takže tu máme náctiletého šprta, kterého kousne pavouk, a on najednou má schopnosti, o kterých sní každý náctiletý šprt. Pák kvůli mladické nerozvážnosti umířá strýček Ben a máte tu nového ochránce slabých a nemohoucích. Jako třešničkou s jahůdkou dozdobte jednou blondýnou a jednou zrzkou a máte dobrodružný román pro dospívající uhrovité šprty jak vyšitý. Jenže když to všechno podáváte s náležitou dávkou humoru Stana Leeho, který sice patří k těm jednodušším, ale o to víc pobaví, tak dostáváte sérii, kterou čtete nejen jedním dechem, ale také jedním úsměvem. Scénář jako takový je ukázkově naivní, ostatně jako všechny té doby, ale to jen podtrhuje celkově pohodovou náladu.

Abych jen nechválil. Co by vám mohlo vadit, je fakt, že všechny postavy toho nakecají na dvě encyklopedie. Já vím, je to podpis doby, kdy to bylo v comicsu běžné (kresba ještě pořád byla spíš doprovod k textu), ale přece jenom čeho je moc, toho je příliš. Těžko si představit, že někomu nakopávám sedací soupravu a komentuju to celou dobu: "Teď ti, ty hnusná hnido, nakopu zadek. Teď ti nakopávám první půlku, teď ti nakopávám druhou půlku a teď, kdybys neuhnul, tak sem tě kop do koulí." Svým způsobem to patří k oné již zmiňované zábavě, ale těch vážně dobrých vtipů je minimálně a rozhodně nevyváží ty tuny "zbytečných" keců okolo. Je ovšem nutné přiznat, že z těch klasických comicsů je na tom Spider-Man ještě nejlíp (jako totální odrovnávačku doporučuji staré Avengers, opět od Leeho, kde s rostoucím počtem hrdinů, roste i hustota letteringu na stránku a pulka z nich jsou ještě pomatený vypravěči typu Thor).

Krom textového průjmu má ale scénář i spoustu dalších aspektů, které je nutné zmínit. Po všech těch vážných sériích, byl Spider-Man pro scénáristu opravdová oddechovka. Nepokrytě si dělá srandu sám ze sebe, z postav, z příběhu. Spousta stránek je doplněna poznámkami scénáristy, které jsou kolikrát vtipnější než samotný příběh. Nutno vzpomenout překladatele Jirku Pavlovskýho, který má na svědomí několik vlastních vsuvek (neméně vtipných).

Ještě o jedné věci jsem se nezmínil a je to škoda. Spider-Man byl jeden z prvních comicsů, kde si autoři ověřili, že čtenáře ani tak nezajímá, jestli Spider-Man porazí Green Goblina, jako spíš, jestli Peter Parker přeřízne Gwen nebo MJ. Dalo by se to označit za prachsprosté zataženi soup opery do comicsu. A, děti, co si budeme namlouvat, taky mě spíš zajímá MJ v mokrém tričku než Green Goblin s výbušnou dýní v ruce. A opět jsme zpátky u té zábavnosti. On si Stan Lee dělá srandu i z tohoto zpopularizování comicsu.

Jestli jsem chválil překlad u Wolverina, u Spider-Mana ovšem musím také. Protože je nejen stejně dobrý, ale dokonce lepší. Jistá hravost textů Jirkovy Pavlovskému bezpochyby sedla a těžko si dokážu představit jiný překlad. Opravdu po dlouhé době sem opět měl pocit, že je Spider-Man opravdu hláškař. A o to snad šlo.

Na závěr jako vždy doporučení recenzenta. KUPTE TO! Těžko můžu nechávat nějaký prostor pro pochybnosti, tady váhat je zbytečné.

Scénář: Stan Lee
Kresba: John Romita
Vydal: Crew a Netopejr v roce 2002

ClimbVibe [18:55:10 13.01.2003]
Musim souhlasit s perfektnim prekladem J.Pavlovskeho. Opravdu lahudka! Hodne jsem se u toho bavil. Co se tyce barvy, tak mi je lito jen tech prednich obalek - ty bych rad videl v barve. Jinak to tomu urcite neskodi.

azteck [13:48:39 12.01.2003]
to aliasss: jistě cena je druhá věc,ale barva by prospěla.

Zack [11:26:38 12.01.2003]
Ale mne teda treba zrovna Spider-Man neprisel absolutne o nic ochuzen...

aliasss [11:24:12 12.01.2003]
to azteck: sice je trochu nepřehlednej, ale představ si kolik by stál kdyby byl barevnej...

azteck [23:29:00 09.01.2003]
Sice nejsem zrovna fandou Spider-mana,ale rád si ho taky přečtu.Škoda,že není barevný.Kresba je vedena dost silnými čarami a u černobílého vydání je kresba trochu nepřehledná.To samé platí i u Conana.

aliasss [20:56:54 09.01.2003]
JASNĚ, že si to koupím (tede když to seženu). Třeba k tomu zdarma dostanu originální křížovky a televizní programy přímo od Marvelu :-)))))))))))