Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 I, Paparazzi
PŘIHLÁŠENÝ: -----

U každého comicsu by se měla hodnotit mimo jiné kvalita kresby (malby atd.), její líbivost, vhodnost k příběhu, prostě celkové působení na autora článku. V tomto díle je místo toho plno počítačem dotvářených fotografií.

Většina asi zná Bravíčkovské fotopříběhy s jejich dokola omílanými milostnými zápletkami a podivně se tvářícími aktéry. Tady je to vlastně podobné. Jen jsou všechny fotografie zahalené do temných barev, příběh dostal místy až mysteriózní nádech a celé to připomene části z obou počítačových her Max Payne, které comicsově posunovali děj do dalších částí. Myslím si, že každého, kdo Maxe Paynea hrál, alespoň jednou napadlo, jak by tyto části fungovali samostatně v roli plnohodnotného comicsu. Jednoduše řečeno, fungují dobře.

Název booku by měl většinou do jisté míry naznačovat jeho obsah, a tak, i když je kniha plná fotek, příběh taktéž odhaluje život fotografů. Především tedy jednoho, Jakea McGowrana, živícího se jako paparazzi. Tento moderní lovec odměn prožije jeden den začínající jako obvyklá denní rutina, ale vše se zvrhne do mnohem zajímavějších obrátek. Jake se začne hnát po útoku na jeho přítele za pomstou proti Jeremymu Zinnovi, hvězdě burcující média svými manýry a úlety. A jakým jiným způsobem by měla být vedena fotografova odplata, než přes exkluzivní a skandální fotky, které by Jeremyho potopili. Jake však objeví více, než by se mělo na veřejnost dostat.

Nástin děje možná nevypadá zrovna převratně lákavě, ale štěstím zůstává, že u I,Paparazzi je lepší vědět informací méně a poté je překvapení o to větší a výsledné prožití má zajímavější charakter. Nemůžu sice objektivně srovnávat, nakolik se život paparazziů zde zobrazených liší od těch skutečných, ale podle zkušeností z letošního ročníku MFFKV, kdy jsem se svým malým aparátem postával hned za hlavní linií fotografů, mi přišlo prostředí v I, paparazzi hodně nepřikrášlené, alespoň si myslím, že přesně takhle to funguje. Přátelská atmosféra mezi fotografy, kteří si musí svůj „obrázek“ vydobýt za každou cenu. Jako dalším reálným ukotvením na Zemi a v aktuální době jsou monology hlavní postavy snažící se ospravedlnit a vysvětlit události jako smrt princezny Diany. Navíc se ke spolupráci na tomto comicsu uvolilo několik známých celebrit, takže není nic divného, když poznáte v jednotlivých políčkách Kevina Smitha nebo aktuálně dalšího Kevina, Elijaha Wooda.

Díky této věrohodnosti dýchající z příběhu od Pata McGreala se všechno tak plynule odvíjí dál. Což je to nejdůležitější, když se ze zpočátku temně laděného a chytlavého, přesto tématem obyčejného příběhu přejde do až mystického vyprávění nenásilně. Připočíst si stačí ještě dobře fungující gradaci a jako komplet vzniká čtenářsky velmi příjemné dílko.

Svěžestí a novotou zde ale přeci jen nejvíce číší obrazová stránka. Fotografie nafotil Stephen John Phillips, který se svými předešlými výtvory objel mnoho výstav a byl zveřejněn ve spoustě publikacích stejně tak obdržel několik hodnotných ocenění. I, Paparazzi není jeho prvním focením pro comicsové účely, před tím dělal například na novele Veils, u které nalezneme ještě další důležité společné jméno, Steven Park. Stejně jako u Veils má Park i zde na starost digitální úpravu a finální vzhled v comicsovém hávu čítající i po stránce rozházený lettering korespondující s právě probíhající situací.

Srovnávat společnou práci těchto dvou chlapíků s již zmiňovanými fotopříběhy z Brava nebo Kakalíkovým Poutníkem z prvního čísla Potu (též takový amatérský fotocomics) by bylo asi tak chytré, jako nechávat proběhnout své psí miláčky po čínské restauraci. Srovnávat nejde, jedná se o kvalitativně úplně odlišné tituly. Takto efektně použité fotografie do comicsového příběhu jako v I, Paparazzi jsem v podobném rozsahu skutečně ještě neviděl. Vše vypadá výborně, fotogeničtí aktéři se až na pár snímků tváří tak, jak by se v dané situaci asi slušelo, prostě takové spojení dvou rozdílných forem Sin City, kde z filmu by se nafotili žijící postavy a comics by bylo médium pro jejich uplatnění. Funguje to každopádně neokoukaně a skvěle. Za zmínku ještě stojí doplnit, že storyboardy nakreslil ukrajinský autor Igor Baranko, u nás známý hlavně díky pracím uveřejněných v Aarghu!.

Pokud tedy hledáte nový comicsový pohled, máte rádi koláže Dave McKeana, vyprávění Maxe Paynea nebo si jen prostě chcete něco přečíst, pokuste se dostat k I, Paparazzi, odvděčí se více než devadesátistránkovým pohledem skrz velmi zajímavý hledáček.

Vydalo nakladatelství DC (Vertigo) v roce 2001.
Scénář: Pat McGreal
Storyboardy: Igor Baranko
Fotografie: Stephen John Phillips
Digitální úpravy: Steven Parke
Maarv (26.07.2005)
Zack [13:27:18 28.07.2005]
... jo a pruhled hledackem fotaku vazne nejsou kulate jako u dalekohled :) Ale zas uznavam, ze to vypada takhle lip...

Zack [13:25:29 28.07.2005]
Tak to ctu (Maarve, dik :) a je to hodne dobry. Jednotlive panely muzou vetsinou fungovat i samostatne jako vyborne fotky, jejich autor presne vystihl hranici mezi lehkou prehnanosti inscenovanych fotek a zbytecnou divadelnosti, jsou zive a jako fotograf musim Phillipsovi teda vzdat hold. Nicmene mohl si odpustit zbytecne nesrovnalosti, jako treba kdyz hlavni hrdina smiruje 300mm objektivem (neodpovida ani velikost, ani vzdalenost, na kterou s tim "foti"), ale to sou takovy hnidy, ktere najde asi kazdy, kdyz se onim tematem zajima (doktori u Pohotovosti asi padaji do mdlob, stejne jako programatori u Site). Zatim si to uzivam, az doctu, tak treba nazor poupravim...

Mick [12:20:56 28.07.2005]
Priznam se, ze se mi to desne blbe cetlo, tak jsem se na to pak vykaslal. Ale jinak zajimavy :-)

1997 - 2005 © comX.cz