Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 The Metabarons #11 - #14
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Aghnara vlastní nešťastný život přivedl na pokraj šílenství, ze kterého ho vysvobodil jeho nechtěný syn Steelhead tím, že ho zabil v souboji. Ale nevyhrál nad ním. Jak už jsem napsal v minulé recenzi, Steelhead je naprosto bezcitná zrůda a přitom nejlépe napsaná postava z celých Metabaronů. Ač nemá nejmenší potuchy o tom, co je to láska, rozhodne se ji hledat. Ale cožpak může někdo, kdo nemá hlavu, něco takového zažít? Někdo kdo je vlastně jenom strojem a lidskost je mu cizí? Může, ale z nich knih nic nevyčte a z povídání nepochopí. Chybějící díl člověka (a tím i člověčenství) je třeba doplnit.

Pokud si teď představujete, že Steelhead půjde, někomu uřízne hlavu, nasadí si ji a bude pobíhat po vesmíru se slovy "miluji tě" na rtech, tak jste vedle jak ta jedle. To by bylo příliš laciné. Příběhy Metabaronů jsou totiž daleko hlubší a obzvláště ten Steelheadův je naprostým vrcholem. Symbolismus vyšroubovaný až na doraz. Člověk bez hlavy, jako stroj neschopný citu, chybějící část získá spolu s nikdy nepocítěnou láskou. A zamiluje se zrovna do někoho, komu velmi ublížil.

S díly 11 až 14 pokračuje sága Metabaronů příběhem, který vyšel souhrnně pod názvem Poet and Killer (Básník a zabiják), což napovídá mnohé. Zároveň se sešitem 14 končí i šesté album podle francouzského vydání. Sedmé vyšlo v sešitech 15 - 17, které sice už vyšly, ale ještě se mi nedostaly do rukou, takže na recenzi dalších dílů si budete muset ještě počkat.

Nejen že jsou příběhy jednotlivých Metabaronů stále lepší a lepší, ale pokroky jsou patrné i v kresbě Juana Gimeneze. Tento talentovaný Argentinec vystudoval průmyslový design, a to mu umožnilo pochopit, jak mají sebefuturističtější věci vypadat. Veškeré laserové kráječe, paprskomety a jiné skopičiny působí v rukou jednotlivých postav naprosto přirozeně. Možná z kresby nebudete na první pohled příliš nadšeni. Působí poněkud stroze, nevýrazně, postavy jsou poněkud toporné (zejména v prvních dílech), ale postupně zjistíte, že opak je pravdou.

Svět, který Gimenez v Metabaronech vykreslil, působí naprosto věrohodně a živě. Kombinace středověkých prvků s moderními technologiemi působí, jako by to právě tak ve skutečnosti mělo být a jen my jsme vývoj jen špatně nasměrovali. Co mě však dostalo, je to, do čeho všeho dokáže Gimenez vdechnout život. Zatímco drtivá většina výtvarníků vykresluje vesmír jako chladné a mrtvé místo, tak v Metabaronech je to prostor prosycený energií, která se vine jako hadi v dlouhých pruzích nebo se stáčí do spirál a prostupuje vše živé nebo zdánlivě neživé. Jednoznačně lze hovořit o zážitku.

Metabaroni nejsou něco co se pročítá či prohlíží, Metabaroni se prožívají.

Scénář: Alexandro Jodorowsky
Kresba: Juan Gimenez
Vydal: Humanoids Publishing v roce 2001
M@P (31.01.2003)
1997 - 2005 © comX.cz