Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Kukabura #1 - Planeta Dakoi
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Základem hlavní dějové linie alba je na pohled jednoduchá "Search&Rescue" mise. Poručík Dragan Preko a seržant Melvin O'Hara mají za úkol přistát na planetě Dakoi, proniknout do hlavního města Dakoianů a osvobodit z jejich zajetí jednoho z posledních žijících rytířů-čarodějů. Droboučký problém spočívá jenom v tom, že Dakoiané jsou smrtelně nebezpečnou válkychtivou rasou, kterou se zatím lidské armádě nepodařilo nikdy porazit, že se jejich město nalézá hluboko v podzemí a nikdo do něj nezná cestu, a že je plné zuřivých válečníků, kteří svého zajatce nevydají snadno. Vlastně, pokud to bude záležet na nich, tak vůbec.

Samozřejmě, že mise obou dobrovolníků je pečlivě promyšlená a naplánovaná, a o těch zhruba tisíc a jedna nepředvídatelných problémů, které se cestou určitě vyskytnou, se bude muset postarat nezbytná dávka štěstí a odvahy. Nápomocnou se může ukázat i Taman-Kha, tzv. "dcera Lilith", kterou Dragan potká v podzemních chodbách a která oplývá mimosmyslovými schopnostmi.

Proč celé lidské společenstvo tak silně prahne po posledním rytíři-čaroději? Čím je tak důležitý, že se kvůli němu může přetrhnout podstatná část galaktické flotily stažená do sektoru Dakoi? Nuže - jak ochotně vysvětlí admirál flotily svému pobočníkovi - zmíněný rytíř je patrně jedinou bytostí v celém vesmíru, která by mohla přeložit záhadný vzkaz zašifrovaný v podobě svazku čisté energie a nazvaný "Poselství z hvězd", který byl podle všeho vyslaný - a teď se podržte - ze Země před 20000 lety!

Co se v poselství praví vám zlomyslně neprozradím, ačkoliv to vím, a ví to každý, kdo dočetl první album série Kukabura až do konce. Pokud byste si mysleli, že by to mohlo mít něco společného s osudy pěti dětí vyrůstajících v různých koutech vesmíru, které sledujeme v oddělených vedlejších liniích, máte pravdu. A pokud jste náhodou trochu zběhlejší v ornitologii nebo angličtině (nebo obojím) a slovo Kukabura (v originálu psáno Kuukaburra) vám nápadně připomíná jméno jednoho australského ptáka, tak vězte, že s tím to má taky něco společného.

Co říct k scénáři, aniž bych tady pořád neomílal tu starou písničku o kladech a záporech prvních dílů? No, moc toho asi nevymyslím, snad jenom to, že Planeta Dakoi má všechny klady a zápory prvních dílů. Co to znamená už všichni víte, proto jenom ve stručnosti v bodové osnově: 1. dobře nadhozená, ale v nejlepším přerušená zápletka; 2. dobře nadhozené, ale prozatím neobjasněné záhady; 3. úvod do zákonitostí a fungování vymyšleného vesmíru a 4. seznámení s hlavními hrdiny a jejich stručná charakterizace skrze jejich konání.

Hlavní dějová linie je vskutku velice prostá, málo originální a místy i málo uvěřitelná (mám teď na mysli Draganovu misi), tento handicap je však dobře vyvažovaný sérií prostřihů do zmíněných vedlejších linií. Jednoduchou zápletku vytrhává také úsměvný, ba občas až parodický autorův přístup k vlastnímu dílu (obzvlášť mě pobavili narážky na Blancharda a Vatineho, spřátelené comicsové autory, kteří zde sedí za kormidly kosmických stíhaček a plkají o planetě Aquablue). Velkým tahákem a esem v rukávu je také obrovská rozmanitost a barevnost vymyšleného vesmíru, která se pak projevuje především v kresbě.

A protože autorem scénáře i kresby je stejný člověk - Crisse (vlastním jménem Didier Chrispeels, *1958; sáhodlouhým seznamem jeho děl vás nebudu zatěžovat) - můžu k ní přejít bez delšího přemosťování.

Pamětníci polského časopisu Komiks měli možnost už kdysi dávno shlédnout Crissovu kresbu v nádherné fantasy sáze Křišťálový meč (alias L'épée de Cristal, scénář Goupil). Ačkoliv na první pohled působí trošku infantilně, už tenkrát mě ohromila a na celé čáře si mě získala. Baculaté karikaturistické obličejíčky byste si v první chvíli opravdu asi spíše spojili s čtením pro nejmenší, ale k fantastickému světu Křišťálového meče i Kukabury se hodí přímo výtečně. Dává jim totiž silný nádech neskutečna; vykresluje světy, které jsou příliš fantaskní a příliš barevné, než aby mohly být skutečné. Je to fantazie čistá a rozjásaná, možná i trochu naivní, a přesně takovou ji mám v comicsu rád.

Verdikt? Uvidíme, jak by řekl slepý. Po "ochutnání" jedničky dám rozhodně šanci i dílu druhému a skoro určitě i tomu třetímu, poslednímu (ačkoliv kolují zvěsti i o chystaném čtvrtém dílu). Scénář slibuje zajímavé dění a kresba mému oku ulahodí, není tedy celkem co řešit.

P.S.: Pokud byste chtěli vědět a vidět víc, doporučuji http://www.kookaburra-universe.com.

Scénář a kresba: Crisse
Původní vydání: Soleil, 1996
Polské vydání: Egmont, listopad 2002
Turlogh (05.02.2003)
aliasss [13:28:32 15.02.2003]
Polsko zase tak daleko není :-). Pokud vím tak to jsou sousedi ( v případě, že jsi z Česka, Německa, Slovenska, Ukrajiny, Běloruska, Litvy, nebo Ruska samozřejmě :-).

ogre [08:17:01 05.02.2003]
hmmm, zase egmont, takze najblizsie len Polsko :-(((((

1997 - 2005 © comX.cz