Hlavní stránka
Publicistika
comicsDB
Galerie
Auditorium

 Marshal Law: Fear and Loathing
PŘIHLÁŠENÝ: -----
Nenávidíte superhrdiny?

Asi by bylo velmi zajímavé vypracovat studii na téma "Britští comicsoví scénáristé a jejich nenávist vůči superhrdinům". Možná že nenávist je zbytečně silné slovo. Asi každý znáte (aspoň podle názvu) klasiku od Alana Moore "Watchmen". Alan Moore byl první, kdo si superhrdiny opravdu podal, sesadil z piedestalu a ukázal, že jsou to vlastně lidé jako my, jen o něco úchylnější. A když si Watchmen projdete pořádně, tak vám dojde, že i přesto autor vzal onu látku s láskou a pochopením. Miller si zas vychutnal Batmana ve sporu se zkorumpovaným naivkou Supermanem. Kurt Busiek ještě později přinesl v Marvels či Astrocity zas úplně jiný úhel pohledu. Nesmím zapomenout ani na Waida a jeho Kingdome Come. Všichni mají společné téma a všichni jsou vlastně přátelští a bez oné, mnou někde výše zmiňované, nenávisti. Jenže chybí tu ještě jedno důležité jméno. Pat Mills.

Pat Mills vždy patřil k největším hvězdám britského comicsu. Stačí zmínit Slaina, Nemesis či ABC Warriors a je vám jasno. Stejně jako zbytek oné neskutečně talentované generace irských a anglických scénáristů, psal ty nejbizardnější a nejúchylnější příběhy, co v comicsu můžete najít. Je zvláštní, že na první pohled naprosto unikátně suchá Anglie dokázala zplodit tak ulítlé scénáristy. Warren Ellis, Garth Ennis, Neil Gaiman, Alan Moore, Matt Wagner a především zmiňovaný Pat Mills. Alan Moore sice citát "Who watches the watchmen?" použil jako první, ale až Mills mu dal ten nejpevnější tvar. Porodil totiž Marshala Lawa.

Pat Mills předběhl o víc jak 10 let Alana Moora s představou světa, kde je víc superhrdinů než běžných civilistů. Všichni samo sebou neuvěřitelně úchylní. Marshal Law je jeden z nich. Jenže je členem policejního sboru, který se vypořádává s prohřešky nadlidí. Po vzoru Wagnerova Judge Dredda, Marshal se s tím nijak nemazlí, rozsudek vykonává na místě a nepamatuji si, že by někdy zněl jinak než "smrt". V konečném důsledku, je ochránce zákona daleko brutálnější než samotní narušitelé. Marshal má i svůj drobný civilní život, kde se snaží chovat jako normální jedinec v normální společnosti. Takže nechodí v napnutém latexu, nestřílí superhrdiny na potkání a snaží si užívat se svou přítelkyní. Ale jeho nenávist mu nedá spát, a tak den co den vyráží na lov. A má jeden velký cíl. Dostat vůdce teamu supehrdinů JLA (Jesus League of America) se stupidním jménem The Public Spirit, který jak když Supermanovi z oka vypadl (neberte to tak doslovně, proboha). Ostatně i další postavy jsou povětšinou neúprosnou parodií na klasiky amerického superhrdinského comicsu.

Samotný příběh Fear and Leathing nás vede přes několik brutálních vražd žen, které se z nějakého důvodu ocitli v kostýmu sexuálního symbolu té doby Celeste, což je vlastně Millsova obdoba Wonder Woman. Za všemi stojí tajemný Sleepman, jehož totožnost samozřejmě nikdo nezná, ale Marshal Law je přesvědčen, že je to bezpochyby právě Public Spirit, který si tak vybíjí své úchylné choutky. Čím víc se propracováváte bookem, zjišťujete, že všechno není tak jednoduché, jak se na začátku zdálo, že Mills si nepotrpí na jednoduché brutalitě, a tak rozehrává na krvavém pozadí docela pěknou detektivku. Ostatně on se vůbec Mills nezdá. Ze začátku máte pocit, že půjde o další lobovku, kde hlavní hrdina jde a všechny kolem sebe masakruje s rádoby vtipnýma průpovídkama. Jenže Mills postupně jde hlouběji a hlouběji, docela zajímavě rozjíždí psychologické profily jednotlivých postav a výsledek spíš připomíná již zmiňované Watchmen, než nějakou bezduchou akčňárnu.

Jméno Kevina O'Neilla by u nás pro ty pozornější nemělo být neznámé. Víte? Ne? To je ale opravdu ostuda. Je to přece to individuum, co kreslilo Ligu výjimečných. Už se vám vybavuje jeho styl? To je dobře. Ale ono vám to vlastně k ničemu moc nebude. On totiž před víc jak 10ti lety kreslil úplně jinak. Chyběla mu ta dnešní uhlazenost, což by pro mainstreamovky typu Liga výjimečných nebylo úplně to pravé, ale věřte mi, k úchylárnám, které ze sebe Mills sype, je to ideální styl. Ostatně se zdá, že si Mills ty kreslíře i podle toho vybírá, stačí připomenout Simona Bisleyho. Na booku je vidět, že O'Neill není žádný suchar a vyplatí se každý obrázek si pořádně prohlídnout, dají se v něm většinou najít všelijaké vtipné nápisy. Rozhodně se také vyžívá v detailních scénách policejní brutality, postavy jsou parodické už na první pohled. Celkově nezapře britský styl, který v té době byl naštěstí prost americké sešněrovanosti. Kevin je prostě chlapík.

Marshal Law: Fear and Loathing patří mezi to nejlepší, co britský comics kdy světu dal. Na místě je bezpochyby varování, že to není book pro všechny. Pokud máte rádi superhrdinský comics (myšleno v té klasické podobě) a nesnesete zesměšňování svých hrdinů, vyhněte se téhle věci obloukem. Stejně tak moralisté, odpůrci násilí, homofibici. Angličtina nepatří sice k nejsložitějším na čtení, ale stejně jako u Moora, chce to nad překladem přemýšlet, protože i Mills si potrpí na různých slovních hříčkách a netradiční skladbě slov. Prostě a jednoduše. Pokud máte trochu načteno, myslíte si, že na to máte žaludek, Marshal Law je naprosto unikátní četba. Totální zábava pro náročnějšího čtenáře, který se nenechá oblbnout neustálou střelbou a stříkanci krve a jde hlouběji, aby mu posléze došlo, že je to celé trochu o něčem jiném.

Scénář: Pat Mills
Kresba: Kevin O'Neill
Vydal Epic Comics v roce 1990 a poté Titan Books v roce 2002
Zack (06.02.2003)
Turlogh [17:17:54 07.02.2003]
V zasadnich bodech spolu souhlasime, takze se spokojene muzeme poplacavat po zadech, jak jsme dobri a Mills s nama. :-)))
Prece jenom bych ale nesouhlasil s tim, ze je Mills vzdycky prvoplanove zabavny. Je fakt, ze ABC Warriors jsem zatim nevidel, ale treba takovej Slaine je uplne o necem jinem, nez vtipkovani (i kdyz samozrejme komicke postavy a situace tam jsou), tech par epizod Nemesis, co jsem videl, mi taky prisly docela seriozni (revoluce, nenavideny despoticky vladce, atd.) a pak napriklad takove wampirske Requiem - tam se taky muzes pousmat, ale jinak je to docela temne (a monumentalni). Chci tim rict, ze Mills mozna obcas pise lehce a vtipne, ale nepise komedie, natoz pak parodie. Ale to je jenom muj nazor.

Zack [22:55:08 06.02.2003]
Turlogh: ja se teda smal celou dobu a to dost.... treba to je vztahem k superhrdinskymu comicsu... A rozhodne bych si nikdy nedovolil tvrdit, ze Mills neco mysli smrtelne vazne.... at si vybavim cokoliv, co Mills kdy psal, tak to byla v prvni rade cistokrevna prdel... (chtelo by to ABC Warriors, ty sou taky neskutecny). Jinak s temi sociologicko psychologickymi rozbory souhlasim... tady Millsovi muze konkurovat jen Moore s Watchmeny ci Miller s Elektrou Assasin, protoze tak hluboko sel opravdu malokdo (pri zachovani zabavnosti).

Turlogh [17:17:25 06.02.2003]
Jsem rad, ze tuto recenzi napsal Zack, protoze me tento book uchvatil takovym zpusobem, ze se mi na vyjadreni vsech pocitu nedostava slov.
Par pripominek k recenzi.
Nesouhlasim tak uplne s tim, ze by Marshal Law byl parodie. Ano, opravdu to zacina jako "dalsi lobarna", prvnich dvacet tricet stran se mozna i chechtate, postupne vam ale usmev mrzne na rtech. Nebo aspon mne teda zamrzl. Protoze pak najednou zjistite, ze to vlastne Mills mysli smrtelne vazne, ze do sveho pribehu vklada tolik psychologickych a sociologickych postrehu, az z toho ustrnete a rikate si, co je ten Mills za cloveka, ze do nas tak vidi. Je to dokonale pronikavy pohled na realitu (nejenom) superhrdinskeho sveta, ktereho vetsi cast vam ale neni podana na lopate, alebrz v narazkach a mezi radky. Vypravecsky styl se navic uplne genialne meni podle potreb pribehu a podle zpusobu mluveni a mysleni jednotivych postav. A napriklad takova sociologicka studie pritelkyne Marshala Lawa, o psychologii a traumatech vojaku z valky v Jizni Americe (myslim, ze to bylo nekde tam, uz si to presne nepamatuji) je dle meho skromneho nazoru naprosto uchvatna a klidne by za ni Mills mohl dostat diplom nekde na filozoficke fakulte.
Me osobne tento book prekvapil tim spis, ze jsem mel Millse v podvedomi vedeneho jako sice docela plodneho a pohodoveho, ale nijak zvlast prevratneho scenaristu Slaina.
O tomto booku se tady moc nevi a jeste dlouho se asi vedet nebude. Navzdory jeho nenapadnosti a male popularite, ja osobne ho mam v Top Ten nejlepsich comicsu, ktere jsem kdy cetl a jenom tezko ho z nej neco vytlaci.

1997 - 2005 © comX.cz